Dobrý den, časy se mění!

18. října 2010 v 22:52 | KiZz |  KiZz
ddd
Fotograf: Petr Havlíček

Ano, omlouvám se, ale dneska jsem už zase jinde..
Nedokážu vést svůj život stereotypním způsobem,nedokážu vydržet u jedné věci.

Tím chci říct, že jsem si založila i nový blog. Spolu s kamarádem.

Moc jsme tam toho ještě nenapsali, ale je to spíš o módě, o světě a těhle věcech. Ale abych řekla pravdu, zdaleka se tomu ani nepodobá.

Zítra už budu mít nové příjmení a vkráčím do nového světa. Pojďte se mnou! ;)

 

17.novoroční předsevzetí- Předělat homosexuála na heterosexuála - SPLNĚNO!

27. července 2010 v 17:40 | KiZz |  Jednorázovky
x
(jména jsou pozměněna a polovina příběhu smyšlena)

"Tak já tam teda přijdu." řekla jsem otráveně a zaklapla mobil.
Hodila jsem jej na gauč a odešla do koupelny si upravit vlasy.

Nikdy jsem neměla ráda své kadeře a přála jsem si mít rovné vlasy jako maminka. Ale ta si, s trochou ironie, vlasy napak každé ráno nakrucovala.

Jako vždycky jsem přicházela pozdě. A protože jsem se přednedávnem hlouběji ponořila do astrologie, vždycky mojí výmluvou byla moje planeta Uran.
Málokdo mi věřil, ale ten čas vždycky utíká v koupelně tak strašně rychle!

Už z dálky jsem viděla známou, která na mě mávala ve žluté mikině. Byla z mého příchodu natěšená.

"Ahoj, tak jsem konečně tu. Uran mě ještě na půl hodiny zdržel v koupelně, omlouvám se." pronesla jsem automaticky a složila ruce do kapes.

Na to, že bylo léto, vzduch byl poněkud nevídaně studený.

Okem jsem pohlédla na všechny ostatní lidi, kteří byli namačkaní na lavičce. Každý si povídal s nějakým jedincem a všichni se nahlas dohromady něčemu smáli. Kromě Lea, který se červenal a styděl.


"Tak jsme s Robíkem skočili do postele a já jsem si uvědomil, že ho miluju a že už nechci Juliánka..." 

Aha.

Ten, který předčítal Leův deník nahlas, mi byl povědomý. Znala jsem pouze jeho jméno, ale i to mi stačilo k tomu, abych viděla v jeho očích chlad a neštěstí. Jeho tetování se táhlo od ruky po krk a pokračovalo ještě pod šedivým stylovým svetrem. Pocítila jsem touhu zjistit, zda má tetování i na nohou pod modrými úplými džínami, ale okamžitě jsem tu myšlenku zahnala pryč.
 Skousla jsem si dolní ret a sedla si k černovlasé Denniel, která se klepala zimou, ikdyž na sobě měla zimní bundu.Stále se smála Leovi.

Leo byl odmalička homosexuál. Poznala jsem ho teprve předevčírem, když jsem čekala u fontány na kamaráda. Seděl tam se svými přáteli a rozebírali sex a módu. Už tehdy jsem jej obdivovala; poprvé v životě jsem viděla homosexuála, který by odpovídal typickým homoušům z filmů. Měl ty samé zženštilé manýry, hubenou postavu, vkus na oblékání a ochotu mluvit o ženských věcech a jeho ex přítelích bez zábran.

Teď mi ho bylo docela líto. Sebral odvahu a vzal ven svůj 6 let starý otrhaný deník, do kterého si vlepoval fotografie sladkých kluků ze showbusinessu a psal pro ně zamilované básně, ve kterých popisoval sex s bývalým přítelem z tábora. Na každí třetí stránce byly přilepené recepty na čokoládovovou pařížskou pěnu a zaklínadla pro čerstvé teen, ve kterých se "magie" používala k získání jejího vysněného.
Všechno to bylo hrozně roztomilé a lehce naivní. Usmála jsem se pravým koutkem a zamyslela se nad tím, zda-li se mi splnil sen mít kamaráda na nákupy jiné orientace.

"Hej, tohle mě fakt dostává," zalapal po dechu Shane, "Smíchej lžičku smetany, cukru a medu, stoupni si před okno a při olizování směsi ze tvých rtů potichu opakuj :Přijde den, kdy se mi splní můj sen, aby vysněný tu stál, s kyticí růže mi s láskou zamával. Toto opakuj sedmkrát po sobě každý den v týdnu od středy a po dvou týdnech kouzlo začne účinkovat."

"To mě poser, Leo, tys to fakt zkoušel?" popadala se Amber smíchy za břicho.
"No a co jako! Bylo mi čtrnáct! Náhodou magii se věnuju ještě dneska!" schoval svůj rudý obličej do rukávu a překřížil nohy, nepřestávaje se smát.

Zbystřila jsem.
Sama jsem se kdysi věnovala chiromantii, magii a momentálně jsem začala s astrologií.
"Skutečně? Jakým způsobem?" Zeptala jsem se jej.
"No," zamyslel se a pohlédl na zatažené nebe, "Vykládám karty a čtu z ruky."

Ve svém nitru jsem se skepticky usmála.

"Tak zkusíš mi třeba vyložit karty? Hm?"V mém životě mi karty vykládaly už dvě ženy. Proto jsem mu nechtěla věřit, protože jsem o sobě a své budoucnosti viděla mnohem více, než je zdrávo.

Skepticky jsem mu podala ruku a významně na ni mrkla. Leo se mi douze podíval do očí, přikývl a vytáhl z malé kapsy u batohu tarot karty.

"Na co se chceš zeptat?"
"Na svoji budoucnost. Schválně. Já o sobě a své budoucnosti vím všechno, tak uvidíme, zda-li to skutečně umíš."
"Kirsten, ale on skutečně dobře vykládá karty," ujišťovala mě Amber.
"Uvidíme."

Leo vytáhl osm karet a na kratičkou chvíli se zamyslel.
"Tvůj život se točí jen kolem peněz. Tvůj životní cíl je žít v blahobytu, což se ti také povede. Ty peníze umíš vydělat a to tím způsobem, že nebudeš dělat nic. Budou ti padat samy do klína. Máš pevně stanovený svůj cíl už mnoho let, určitě dosáhneš toho, co v životě chceš." 

Trefil se.

"A vztahy?" nasadila jsem nezaujatý skeptický výraz.

Leo sebral hromádku karet, smíchal je a znovu vytáhl osm. Byl chvíli zticha, jako by nad něčím dumal.

"Stalo se ti v životě někdy, že tě kdosi využíval?"
Přikývla jsem. Sice jsem si momentálně nemohla vybavit nikoho, kdo by mě za můj život využíval, ale věděla jsem, že v minulosti něco mohlo být.
"Měla jsi za sebou hodně vztahů, kdy tě kluci od sebe vždycky odstrčili. Proto je tady hole, která napovídá o tom, že si teď od kluků dáváš silný odstup a nechceš se už nikdy více spálit. Protože jsi vždycky čestně a důvěřivě milovala, a oni si toho nevážili. Tak je to sice vždycky, ale ty jsi tím odporem přímo posedlá.
Je tu karta. Říká, že jsi potkala nebo brzo potkáš člověka, do kterého budeš silně zamilovaná. Bude to hluboké zklamání, které v tvém životě zanechá obrovskou díru, po které skutečně dospěješ. Ty ten život toho člověka dáš kompletně dohromady, vytáhneš ho na vrchol a pomůžeš mu. Budeš schopná pro něj udělat cokoli, ale on si tě po nějaké době přestane vážit. Odkopne tě, využije tě."

Vyschlo mi v krku.
Je to stanovené osudem, že? Že jsem ho musela potkat zrovna dneska a teď!

Nehybně jsem stála se zaťatými pěstmi. Lehce jsem se usmívala a snažila se mu dát najevo, že je mi to vlastně jedno.

"Nechci se teď vázat, s kluky jsem nadobro na neurčitou chvíli skončila."

"A co kdybys vyčetl karty ty mě?" Ozval se hluboký tichý hlas opodál od nás. Byl to Shane, který si akorát dočetl Leův deník.V očích měl zvláštní tajemný výraz. Zaujatá nezaujatost.

Leo beze slov složil karty a dlouze se na něj podíval. Při odkrytí karet hluboce vydechl.

"Dávej si pozor, abys pak nebyl za hajzla... Vrátí se ti odkopávání člověka, který do tebe bude zamilovaný a vytáhne tvůj život na vrchol."

"Tak to bych si ale měl dávat pozor na to, abych ho pak neodkopnul, ne?"
"To bys měl."pronesl zženštilým tónem a složil karty zpátky do batohu. "Jsem vyčerpaný."


Řeknu vám o těch prázdninách pravdu.

24. července 2010 v 21:25 | KiZz |  Názory
xx
Nebylo to ještě ani tak dávno, když jsem se na prázdniny po vyčerpávajícím školním roce netěšila.
Vůbec jsem netušila, co jsem měla o prádninách tenkrát dělat.
A bylo mi asi jedenáct (možná dvanáct), a skončil mi první ročník na gymnáziu.

Seděla jsem většinou u počítače a psala romány na své staré, dneska z poloviny smazané, blogy. Myslela jsem to vážně a chtěla jsem mít strašně moc internetových kamarádů.
Jenomže k tomu se připletla ta první láska a první prázdniny s kamarádkami na chatě.

Ty dny se vlekly, vlekly.. a já si pamatuju  úplně všechno. :)


Západy slunce,
Vestec, 2007





















Plápolající oheň,

Vestec, 2007





















Vodní bitvy,
Vestec, 2007





















Čekání na "vysněného",
xx




































Několik nepovedených záběrů,
x





















vzpomínání na školní léta
žbléb





















A trapasy v poslední den školy <povzdech>...
x





































Ale to bylo tenkrát.
Dneska jsem o dva, o tři roky starší a jsem už někde jinde,  než ve Vestci a v příbramském aquaparku ve vířivce v černých dvojdílných plavkách se zlatou kuličkou vepředu.
Už ty dvě kamarádky z toho dětství ani nemám.
Záhadné, jak to všechno uteklo.


Minulé prázdniny jsem zase prožila v Německu, kde jsem se mohla nudou ukousat. Ani tam nebyla možnost si s někým procvičit svoji začínající němčinu, protože to bylo malinké město, užitečné ve světě jako deštník v hurikánu. Alespoň že tam byla ta zeď pro astmatiky, ze které ukapávala voda a bylo tam vlastně docela příjemně.-_-'

Ale kromě toho tam nebyla ani možnost koho nebo co fotit. Snad jen tohohle panáka.

panák
Ale tyhle prázdniny z roku 2009 jsou už taky za mnou.

Začátek těchto prázdnin jsem poprvé neoplakávala. Nikdo totiž z mých nejlepších přátel neodcházel na internát a naštěstí jsem si začala uvědomovat, že dva měsíce ani není tak dlouhá doba.

Poslední školní den proběhl vskutku dobře. Měla jsem na sobě žluté šaty, bílé žabky a obrovskou tašku nacpanou otrhanými sešity, které ještě prý budu v příštích letech používat.
Nesla jsem si vysvědčení s 276 zmeškanými hodinami a ... jednou trojkou z matematiky.


Holky se zase přestaly kontrolovat. A ani v kině na Zatmění se nepřestaly smát.
A já jsem odepisovala na esemesky svému... dejme tomu, Jasperovi.
A rozcházela jsem se kvůli němu s dvakrát větším basketbalistou, než jsem byla já. 

Ale co to kecám.
Jen jsem chtěla říct, že tyhle prázdniny prožívám trochu jinak. Začínaly neustálými nabídkami na focení, telefonáty od šéfek, které mě měly vzít na brigádu a teď pokračují rozchodem a válením se na Petříně s lahví vodky a jahodového džusu.
Mimochodem seděla jsem jen ve spodním prádle a nechávala se líbat od totálně neznámého člověka, který má možná ještě delší vlasy než mám já, ale docela mu to vlastně v té tmě slušelo.

Tyto prázdniny mi připravily mimořádnou lekci ve vztazích a v celkové proměně mého já. Zkusila jsem lehké drogy, stav opilosti, hysterický pláč, slzy štěstí, znovu jsem si začala žehlit vlasy, poslouchat deathcore a sem tam jsem si dala cigaretu (ačkoliv to odsuzuji) a povídala si s kamarády, se kterými jsem kdysi chodívala do školky a na první stupeň základky, kdy jsme se všichni strašně nesnášeli kvůli mému původu. (Ano, jsem sibiřanka.)

A stihla jsem se dvakrát pozvracet, dvakrát jít na koncert a dvakrát se vidět s bývalkou svého bývalého přítele. Docela jsem si sedly.

Dneska jsem si tak nějak sedla k počítači a přemýšlela, jestli se mi tyhle prázdiny vůbec líbí.

Nicnedělání, chlastání a pomlouvání wannabe emo holek z Petřína, opakované psaní na blog, vzpomínání něčeho, co je dávno za mnou, stěžování si na svůj styl oblékání, ačkoliv dle některých bych si tím vůbec neměla lámat hlavu, etc... ?

Víte co, včera jsem si přečetla takovou zajímavou knihu "Gossip girl". Třeba to někteří z vás znají, ale já jsem si jen na chvilinku představila život v New Yorku. Uměla bych pořádně anglicky, chodila na střední, volný čas trávila nakupováním v Bendel's a chovala se jako Blair, hlavní postava tohoto seriálu. Určitě bych byla slavná a určitě bych se už dávno ve světě prosadila.

Anebo bych byla hloupá odbarvená blondýnka s třicetizubným nacvičeným úsměvem.
Nebo taky outsiderka.

Třeba kdybych tam bydlela, lákal by mě naopak život v Praze nebo Moskvě, anebo taky...
ne.

Dneska jsem se podívala na tři díly Gossip girl v ruštině a připadalo mi, jako bych se z toho seriálu měla učit. Ano, učit!
Protože takový život za několik let budu mít.
Nevěříte mi?
Na to jsou přece ty PRÁZDNINY! Abych si to takhle zařídila!
Vaše drahá KiZz
 


Ženská síla.

17. července 2010 v 16:19 | KiZz |  Názory
x

I'm strong enough to breathe the air into my lungs.
I saw this coming, maybe this is... right.

All I want is for you to remember me.
Not sure I've done enough.
In the end this is only a melody.
I guess that I will just try my best to sleep and I'll wake up wondering,
If anyone knows what is wrong, with what I have become?

Přijde mi to jako zvláštní zjištění, co všechno dokáže žena. Prý jsme něžné pohlaví.

Bohužel z jiného úhlu je to přesně naopak. Naše mysl pochází z intrik, nečestných podvodů, koketování a hlavně z pomsty.
Jsme pomstychtivé a to se většinou využije v situaci, když ženu opustí muž.

V mém případě je to ještě kluk.

Zkusme si představit jednu docela jednoduchou situaci, kdy prožíváte rozchod, který skončil úplně náhle. Váš vztah oproti jiným předchozím vztahům vypadal docela nadějně. Nehádali jste se, plánovali do budoucna a často se vídali. radovali jste se z každého společného stráveného dne a nikdy vám to nepřipadalo jako stereotyp, protože jste si měli o čem povídat.

Ale přijde den, kdy vám oznámí, že není na dlouhé vztahy... a tím to skončí ...

Jediné, co vám po tomto člověku zůstalo, byly dva předměty, které vám daroval; parfém a luxusní stříbrné pero značky Parker. Parfém vám přijde přeslazený, ale občas jej přece jen použijete... jen tak na vzpomínku si přičichnete...

Nakonec po dvou měsících, když už jste docela vyléčení, se čirou náhodou dostanete na místo, kde jste se viděli naposledy. Zachvátí vás nostalgie, ale přeci jen je vám v okruhu přátel dobře, dokud jeden z nich nevytáhne marihuanu a váš nejlepší přítel se poblije.

Tak jdete naplňovat svoji kreativni duši. Sednete si a jdete kreslit obyčejného kluka sedící opodál. Seznámíte se.
Ale potom zjistíte po několika dalších setkáních s tímto člověkem, že jste do sebe zamilovaní.

Znovu věříte, znovu milujete a cítíte se fajn. Zbavili jste se přechozího vztahu. Už nemyslíte na minulost...

Ale po třech týdnech, kdy se zdá to zamilování se už skutečné a ne jen předstírané, vás ten člověk opustí... Prý chce být sám a nezbavil se předchozího vztahu.

Jak tedy bude reagovat ženská logika?
Co začne dělat, aby se k ní ten člověk vrátil?

Začne vymýšlet plány, znovu obcházet pravidla a dokonce do toho přidá koření, které by jej mohlo bolet nebo dokonce otrávit?
Nebo začne předstírat, že jí je ukradneý a že jí za to nestojí, ačkoliv vždycky ve chvíli, kdy ji zrovna nevidí, pláče?
A co ta třetí možnost? Jednoduše mu vyhovět a být jeho kamarádka, jak si přál?
A co třeba mu shcválně ukázat, že vás ranil?

Kdybych to tak věděla...

Ďábelské sny se plní - 1.kapitola

16. července 2010 v 16:21 | KiZz |  Ďábelské sny se plní
x
"Maryyy!" volal na mě Chris.
Rozpřáhnul ruce jako náznak své radosti z toho, že mě po tak dlouhé době konečně vidí. Bylo až zvláštní, že to byl skoro rok od toho, co jsem jej viděla tak uvolněného a nespěchajícího do vězeňských zdí internátu ležícího daleko za Prahou. Seděl ve stínech stromů a pohodářsky pokuřoval drahou cigaretu, jejíž kouř nad ním tvořil obláčky, které se záhy rozplynuly a zanechávaly po sobě jen smrad shořelého tabáku.
Neměla jsem ráda, když mí kamarádi kouřili, nicméně u Chrise jsem znala jeho velikost tvrdohlavosti, která odpovídala vzdálenosti mezi Plutem a Zemí. Bezmyšlenkovitě jsem si lehla k němu do klína a pozorovala jeho nejlepší přátele, které poznal na nové škole. Připadali mi stejní. Z něčeho nešťastní. Jako kdyby se navzájem doplňovali a ty menší škvíry zalepovali alkoholem, cigaretami a sexem mezi sebou.
Neřešila jsem to.

Zaobírala jsem se vlastními myšlenkami a tužbami, které se v tu chvíli točily jen kolem něj. Bodejť by ne, když jsem zrovna seděla na místě, kde mě před dvěma měsíci nechal. Mlčky jsem pozorovala zelenou panoramu Petřína a vzpomínala na ten den, kdy to všechno kleslo ke dnu. Byla jsem teď sice zadaná, ale nijak šťastně. Připadala jsem si jako pokrytec, když neopětuji jeho city a ještě jej z drzosti vědomě využívám jako záplatu na své zakrvácené srdce.

Zároveň jsem byla docela i ráda, že jsem se odnaučila milovat; přespříliš jsem byla slabá, abych přežila další rozchod. Bude lepší, když budu nezávislá, svobodná, s nějakým tím klukem vedle sebe, který mi bude dělat společnost, když se budu cítit sklesle. V tu chvíli jsem byla neodmyslitelně přesvědčená, že jsem dospěla a žádný vztah v životě už nebudu brát vážně, protože jsem se ve čtrnácti odnaučila naivně důvěřovat a… milovat.

I když jsem stejně podvědomě ještě milovala JEHO. Pořád jsem měla vnitřní nejistý pocit, že jsem se toho dočista nezbavila.

Ale teď jsem se cítila překvapivě spokojená. Za nějaký ten den se mi kompletně uzavře klasifikace, já si najdu nějakou brigádu na léto a na konci prázdnin pojedu na svůj první herecký tábor.

"Tak co, dáme to? Oslavíme nález našeho pokladu?" Zeptal se kluk zezadu, kterého jsem doposud neznala. Chris mi napověděl, že se jmenuje Jude.

Další články


Kam dál