Dva světy v jedné místnosti 13.díl

11. června 2009 v 21:38 | KiZz, 21.6.08 21:46 |  Dva světy v jedné místnosti


Se slzama v očích jsem běžela po chodbě směrem ke schodům.Rychle jsem seběhla o patro níž a vyrazila dveře od Danova pokoje.
"C-co se děje ?"Vyděsil se Larry.
Larry nebyl jedinej v pokoji.Bylo tam s ním pár holek a kluků od jiný školy,co s nim byli na pokoji.
"Já....já....."Koktala jsem. "Já nebudu rušit,sorry...." Dořekla jsem sklesle a odešla z pokoje pryč.
Seběhla jsem úplně do přízemí a Larry za mnou.Doběhnul mně a přitiskl ke zdi,abych nemohla utýct.
"Co se děje Zuzko?"Zatřásl mýma ramenama.
"Larry to neřeš..."Uhnula jsem pohledem.
Snažila jsem se vysvobodit z jeho obejtí,ale držel mně tak silně,že to nešlo.
"Sakra Zuzano proč bulíš ?"Zařval mi do xichtu.
"Nech mně bejt ty vole !"Sykla jsem mu do očí a kopla do břicha.
Larry se hned lsoižl na schodech a já utíkala dál.Vyběhla jsem z chaty a běžela do lesa na místo,kde jsem byla naposled,teda k řece.
Párkrát jsem se přerazila o kořeny stromů a s úlevou dosedla na pařez.Utřela jsem si slzy,který tekly proudem,kterej nešel zastavit.
Kopla se Larryho bez důvodu.Poslala Dana do prdele bez důvodu.Teď tu bulim bez důvodu.
To už sem jako emařka,jako Dan.Bulim tady jenom kvůli němu.
Až mi skončila chvilka brečby,naposled jsem si utřela slzy a pomalu šla podél řeky k balvanům,kde jsem s Danem seděla dneska ráno při východu slunce.
Místo toho abych si sedla na balvan,na kterým jsem seděla s Danem,jsem se opřela o kmen stromu,který stál kousek opodál.Sjela jsem dolů na kolena a neudržela se a začala znova bez důvodu brečet.
Hrála mi tam slova,který mi řekl Dan při posledním rozhovoru.Přemejšlela jsem vůbec nad tím,co k Danovi cejtim.Není mi ukradenej,to sem pochopila už včera.Pro mně byla naprostá záhada a nemohla sem si vysvětlit,proč sem ho dneska úplně celej den hledala a brečela kvůli němu.
Proč už mně Larry sere ?
.
.
.
Proseděla jsem u kmenu docela dlouho,už se začalo stmívat.Málem jsem tam u toho kmenu usnula.Slzy mi už dávno uschly a já hleděla někam do dálky a vpzomínala na dnešní nádherný ráno.
Netrvalo dlouho a uviděla jsem Dana,jak se sklopenou hlavou pomalu přichází.
Rychle jsem vstala a schovala se za strom,u kterýho jsem dosud nehybně seděla opřená.
Dan si sednul na balvan,vytáhnul lihovku a začal něco čmárat na balvan,jako dneska ráno.
Nehybně jsem stála za stromem a pozorovala ho.Doufala jsem,že mně neuvidí.Když vytáhnul iPod,pochopila jsem,že už nic se neodehraje a tak sem sjela po kmenu zase dolů na zadek.Hlavu jsem sklopila mezi nohy a ruce dala na kolena.
Ani jsem si nevšimla,že Dan vstal a šel se projít.Šel směrem,kde jsem seděla já.
Vůbec nic jsme nevnímala,jenom jsem zírala do země.Potom jsem ucítila,jak si někdo přisednul.Úplně jsem sebou cukla.
"C-co tu děláš ?!"Vyjekla jsem.
"Já....nevím.Chtěl sem bejt s tebou."Odpověděl.
Byla sme úplně nemá.Nevěděla sem,co říct.
"Choval sem se jak debil,sorry."Sklopil hlavu.
Podívala jsem se na něho svýma lesklýma očima,který by každou chvíli zase měly propuknout v pláč.
"Jenom...se prosim netrap."Dodal po chvíli a pohladil mně po tváři.
"Né,to já sem se chovala jak naprostej debil...Sorry že sem na tebe zase vyjela.Já už nevim co mám dělat..."Pošeptala jsem zoufale.
"Já...bych ti chtěl hrozně pomoct..."Uhnul pohledem.
"Ale jak?Já ani sama nevim,co k tobě cejtim..."Přeřekla jsem se.
"Já...tě miluju."Podíval se mi do očí.
"Je Dane promiň,tohle jsem nechtěla říct.....Já jsem chtěla říct,že nevim,co mi vůbec je.."Uhnula jsem stydlivě pohledem.
"To už je jedno..Aspoň to víš..."Usmál se na mně.
"No,Dane....Já nevim co k tobě cejtim..Je mi s tebou dobře,ale.....já jsem už s Larrym...Sorry za mojí protivitu..."Oplatila jsem mu úsměv.
"To je v pohodě...Jsme rád,že sem ti to řeknul....Že jsem tu vůbec s tebou."Zakoukal se do země.
Pomalu se mi splnil můj další sen.Být s Danem nablízku a všechno si navzájem vyřikat.
"Je mi tady dole docela zima.Půjdu si asi sednout na šutr."Řekla jsem a zvedla se ze země.
Dan šel taky a už za chvíli jsme seděli vedle sebe a zírali do dálky na hory a svit měsíce.
Ani jednoho z nás nenapadlo nic v tuhle chvíli promluvit a oba dva jsme o něčem přemýšleli.
Za chvíli jsem cejtila,jak mně Dan bere za ruku.Neprotestovala jsem a přisedla si k němu blíž.
Jenomže místo toho,aby zíral do hvězd,mně naklonil k sobě a díval se mi do očí z dálky tří centimetrů......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.