Dva světy v jedné místnosti 14.díl

11. června 2009 v 21:39 | KiZz, 24.6.08 1:06 |  Dva světy v jedné místnosti
"Jo,já to chápu..Nechtěl sem ti nějak ublížit bo tak něco..."Uhnul pohledem.
"Néé..já jen....já už nevim co mám dělat.Tady seš ty a...Larry...."Sklopila jsem hlavu.
"Já...bych měl asi jít..Nejspíš ti tady překážím a ve vztahu s Larrym taky...Sbohem.."Řekl tiše,vstal a odešel.Nechal mně tu samotnou sedět na balvanu.
Litovala jsem toho,co sem řekla.Cejtila sem se bez Dana jako kytka bez vody.Chyběl mi s každou sekundou čím dál víc.
"NE,NEODCHÁZEJ!"Křikla jsem za ním a Dan se zastavil.
Pomalu se otočil a svýma blýskavýma očkama se mi upřeně díval do očí.
"Co ještě potřebueš?"
"Já....já....nevim....Nechci,abys odcházel...Je mi s tebou....dobře."Sklopila jsem hlavu.
Dan se pomalu dal do kroku.Přisednul si ke mně na balvan a obejmul kolem pasu.
Chvilku jsme seděli spolu a zírali do dálky.Přemejšlela jsem o Larrym.
"Ty...poslyš...Jak dlouho chodíš s Larrym?"Zeptal se mně jakoby nic.
"Dva měsíce...přesně dva měsíce to bude pozejtří...."Odpověděla sem a odvážně se mu podívala do jeho blýskavých očí.
"Acha....to..by mně asi nenapadlo."Řekl jako odpověď.
Dívala sem se na Dana,zatímco on upřeně zíral do země.Neměli sme si co říct.
Zatoužila jsem po něm.Měla sem sto chutí se na něj vrhnout a políbit ho.Moje touha se pořád zvětšovala a hned jak se na mně Dan podíval,přiblížila sem se k němu a svoje rty spojila s jeho.
Netrvalo to dlouho a odrthnul se ode mně.
"Nejdřív mi vykládáš o tom,jak miluješ Larryho a teď se mně tady snažíš líbat?Sorry,ale...NAZDAR."Otřel si hubu a odešel.
"Né Dane.....nenechávej mně tu samotnou...Já...nevim co k tobě cejtim..."Zavzlykala sem.
"Až to budeš vědět,řekni mi to!Adios!"Zamával mi a ani se ke mně neotočil a pokračoval dál.
"Né Dane...prosím..."Ukápavaly mi slzy a já je ani nestíhala utírat.
Nechal mně tu úplně samotnou.O půlnoci.A sám odešel se slovy,který se mně docela dotkly.
Zakryla jsem si dlaněmi obličej a tiše vzlykala.Takhle sem se necejtila ještě nikdy.
Teprv teď mi došlo,jak mi na Danovi hrozně záleží a že je mi Larry úplně ukradenej.
"Né...MUSÍM s Danem skoncovat...Já přece....miluju Larryho,se kterym jsem skoro dva měsíce...."Řekla jsem nahlas.Cejtila sem,že to,co sem řekla,není pravda.Snažila sem se přesvědčit o opaku.kdo
Samou samotou sem se schoulila do klubka a takhle usnula až do rána.Hned jak sem se vzbudila,byla mi příšerná zima a teprv vycházelo slunce.
Pomalu jsme otevřela oči a snažila se rozeznat okolí.Všude samá zeleň a stromy a Dan....nikde.
Pak mi došlo,že sem tam,kde jsem naposled byla s ním.
Začala sme si prohlížet místo,na kterým jsme seděla.Balvan,úplně opuštěnej,počmáranej od lihovky,teda spíš počmáranej od Dana.
Všude byly nějaký blbosti a citáty a pak sem si všimla,jak tam napsal "Tohle je pro....Zuzku."
Bylo to napsaný na místě,kde by to snad nikooh nenapadlo napsat.Napsaný to bylo z boku balvanu.
Zajímalo co bylo pro mně .....
S každou sekundou sem čím dál tím víc cejtila zimu.Drkotaly mi zuby a tak sem se odebrala k odchodu.Dvakrát sem zakopla,protože sem vůbec necejtila nohy.
Došla jsem do chaty a pomalu vyšlapala schody.Stěží jsem se dobrala k pokoji a svojí poslední kapku síly jsem vyčerpala stiskem kliky.
Dobelhala sem k posteli a pak se úplně zabořila ksichtem do peřiny.Vůbec nic jsem necejtila.
Z toho jak sem byla vyčerpaná a v šoku z toho co mi naposled řekl Dan,se mi z očí valily proudy slz.Vůbec nic sem neovládala a nemyslela na nic jinýho,než navždy usnout a už se nikdy neprobudit.
Nevšimla jsem si,že se na mně díval Dan.Seděl na opačný straně postele s tužkou v ruce ale místo toho,aby něco čmáral,tak zíral na mně.
"Já....já...."Marně se snažil něco vykoktat.
"Prosimtě Dane...nemluv na mně.Je mi blbě a točí se mi hlava."Přerušila jsem jeho trapný koktání.
"Já...teda...dojdu pro Paralen,ať ti je líp."Položil tužku s blokem na stolek a ze svojí tašky vytáhnul balení tablet.
Ještě vytáhnul z pod postele láhev vody a podal mi to.
"Díky."Opdověděla jsem a svojí slabou rukou sem se snažila otevřít lahev,ale vůbec mi to nešlo.
"Ukaž,pomůžu ti...."Sebral mi flašku a otevřel ji.
Vrátil mi ji s úsměvem a nadějí,že mu odpovim.Beze slova sem popadla flašku a vypila jí do dna aji s práškem.
Vyčerpaně jsem ponořila hlavu do polštáře a oddychovala.
Dan mi vyjmul lahev z ruky a přikryl mně dekou.Pak se ke mně naklonil a dal pusu na tvář.
"Prosím ještě..."
"Ne.Spi."Řekl chladně a vrátil se ke čmárání do bloku.
Za malou chvíli jsem usnula.
Když sem se probudila,viděla sem dana vedle sebe.Ležel přímo u mně a spal.Neměl na sobě triko a nejspíš s emu zdálo něco pěknho,když se tak sladce usmíval.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.