Dva světy v jedné místnosti 16.díl

11. června 2009 v 21:40 | KiZz, 28.6.08 13:18 |  Dva světy v jedné místnosti
"Né,stůj.Já chci,abys mi všechno řekla!Miluju tě a nechci tě ztratit..."Dotkl se mých rukou a pevně je přitiskl ke zdi.
"T-taky tě m-miluju ale.....nech mně jít..Potřebuju na záchod..."Odpověděla jsem a dala mu pusu na tvář,aby mně konečně pustil a já zdrhla k balvanům,kde je Dan,abych ho mohla aspoň vidět.Cejtila jsem na něm závislost.
"Ne,Zuzko,nemůžu tě pustit....Na to tě moc..miluju.."Zavrtěl hlavou a něžně se prstem dotkl mých rtů.
Tiše,beze slov jsem ho políbila a pak až byl v nejlepším,jsem ho od sebe odstrčila a uháněla pryč.
Došla jsem celá udýchaná k balvanům a......
Cč↓

..Zakopla jsem o kořen stromu.Pád byl těžkej a bolestivej.
Ztuhly mi ruce a nohy a bolela mně hlava,to místo,kde jsem se praštila o balvan minule v lese.
Vztekle jsem kopala nohama ve vzduchu.Nemohla jsem se pohnout,nohama jsem si vybila všechnu energii,co jsem měla.
Obličej jsem ponořila do měkké hlíny a rukama se snažila odrazit od země.
Bylo to neskutečně těžký a až jsem se vyhoupla nahoru,hned jsem ase klesla dolů.Úplně vyčerpaná jsem začala brečet.
Slyšela jsem,jak se někdo přibližuje.Neměla jsem ani sílu zvednot hlavu.
Jemně mně vzal za ruce a zvednul.Nechtěla jsem se na něj dívat,sklopila jsem hlavu.
Te neznámej si mně vzal do náručí a šel ke mně k řece.
Posadil mně na pařez,kde jsem sedávala o samotě.Vytáhnul z kapsy kapesník a podal mi ho.
"Díky."Řekla jsem schraptělým hlasem a hed jsem se rozkašlala.Pobyt na hlíně nebyl zrovna příjemnej.
Ten mi ani neřekl odpověď abeze slova odešel.
Měl na sobě černou bundu a na hlavě šedivou kapuci.Džíny taky neměl zrovna úplý-volný jak moje triko na spaní.
Odešel se sklopenou hlavou,pomalým krokem.Neodvážila jsemse nějak zavolat-nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku.
Když byl docela nějakej kus ode mně,zmohla jsem se na chabý " Dane...?",ale ten kluk mávnul nezájem a šel dál a ani se neotočil.
Kapesník jsem strčila do kalhot a šla do chaty,druhou cestou,kudy jsem chodila obvykle,podél řeky.
O ničem jsem nepřemýšlela,měla jsem co dělat s nohama,který se mi pletly pořád do sebe.Až jsem konečně došla nahoru do pokoje,zula jsem si boty a i celá špinavá od bahna jsem padla na postel a začala chrápat.
Dan si něco čmáral do papírů.
"Sakra Dane proč se mnou nemluvíš?"Zeptala jsem se se zavřenýa očima,v polospánku.Zapomněla jsem,že mně nesl celou dobu od pádu k řece na rukou.
Dan ani nepípnul,sebral si věci a hned beze slova odešel.
Už mi to bylo jedno.Usnula jsem s nohama na podlaze,s hlavou na posteli.
Zase se mi zdálo o Danovi.Jak jsem s ním a zrovna přijde Larry.Začnou se prát a....Larry Danovi podkopne nohy a on se praští hlavou o balvan a začne krvácet....
"NE!"zařvala jsem ze spánku.
Dan si taky pochrupoval,bylo docela pozdě a už usínal.Můj zoufalý výkřik a máchání rukama v posteli ho vzbudil a šel ke mně.
"Jsi v pohodě ?"Poklepal mi na moje vařící čelo.
"NE DANE PROSIMTĚ NEUMÍREJ!"Zařvala jsem a prudce otevřela oči.
Byla jsem úplně celá zpocená,chvíli mi bylo vedro,chvíli zima a hrozně se mi třásly ruce a nohy.
Dan rychle vstal z postele,otevřel okno a do pokoje vstoupil průvan.Pak šel namočit pár ruliček hajzlpapííru a přiložil mi je na moje vařící čelo.Ještě furt jsem se klepala a nemohla se probrat z toho děsnýho snu,kterej se měl stát.
Pak jsem se hrozně rozkašlala a začala třást zimou.Se mnou to byla chřipka.Nadobro.
Díky posedávání u řeky na studenym,vlhkym pařezu,ještě v habenní lázni.
Bylo půl druhé ráno,ale Dan prostě šel do kuchyně,ukradnul šálek horkýho čaje a přišel za mnou.
"Díky..."Řekla jsem třaslavým hlasem a vzala si od něho hrnek čaje.
Všechno beze slova.Tady jsem mluvila jen já.On se mi pořád díval do očí,nebo se díval jinam.Ale nemluvil.
Když jsem se na něho prosebně podívala,nasadil výraz "Potřebuejš ještě něco?".
"Jo,prosím,promluv....aspoň dvě slova."Škemrala jsem.
"Dobrou noc."Sklopil oči a šel na svojí půlku postele spát.
Dopila jsem čaj a zhasla světlo.Zachumlala jsem se do deky co nejvíc to šlo a tiše brečela.
"Sakra co jsem zase udělala?"Řikala sem si v duchu.
Tahle myšlenka mi nedala pokoj celounoc.A Dan taky zrovna sladce nespal.Pořád funěl a převalova se z místa na místo.Nebylo to cejtit spánkem.Dan určitě nespal.
Když jsme už usínala,Dan vstal z postele a šel k oknu a sednul si na široký parapet.Seděl tam jen ve spodnim prádle a jeho vlasy mu padaly do očí.V jeho obličeji a očích se odrážel svit měsíce,takže byl úplněk.
Nebylo divu,že ani jeden nemohl spát.
Já hlavně nemohla spát kvůli tý hnusný chřipce a taky kvůl úzkosti.Slzy mi tiše stékaly po tvářích a vsakovaly se do polštáře.Občas jsem popotáhla,ale to mělo bekt náznakem,že mám rýmu.
....
Druhej den jsem otevřela oči a bylo mi o něco líp.Už sem neměla horečku,ani mi nebyla zima,ani jsem nekašlala,prostě NIC.Bylo už půl desátý,měli nás vzbudit učitelky už v osm.
Vstala jsem a podívala se i na jeho mobil,jestli mi náhodou nejdou špatně hodinky.
"Řekl jsem,že ti je blbě."Slyšela jsem hlas a sebou.
"Už jsem v pohodě,ale díky.Dík za tvou pomoc včera."Pronesla jsem upřímně.
Dan mi neodpověděl,zachumlal se do polštáře a spal dál.
Chvíli jse na něho upřeně zírala,ale pak mi došlo,kde je vlastně Larry a šla jsem do koupelny se trochu zkulturnit.
Oblíkla jsem si na sebe konečně čistý kalhoty a triko a kolem pasu omotala mikinu.
Seběhla jsem po schodech dolů do jídelny a nalila si už skoro vyhladlý čaj.
"Ještě ti tu zbyl tvůj talíř."Ozvala se kuchařka a podala mi talíř s obloženým chlebíčkem a susešnkou.
"Díky."Opdověděla jsem a usedla k nejližšímu stolu.Pustila jsem se do jídla a po chvíli přišel Dan.
Úplně jsem se začervenala a sklopila hlavu,jako bych nechěla,aby mně viděl.Dan si mě ani nevšiml,vyzvednul si jídlo a usedl a čtyři stoly dál,zády ke mně.
Už jsem to nevydržela,vstala od stolu a kuchařce podala nedojezenej talíř s nedopitým hrnkem.
Vyběhla jsem z jídelny po schodech nahoru a v pokoji se zavřela do koupelny.Opřela jsem se o topení a oddychovala.
Slzy se mi lily dalším proudem.Stékaly po tvářích a padaly na zem a nešlo to zastavit.
Pak někdo stiskl kliku a otevřel dveře,aniž bych si toho všimla.Měla jsem zavřený oči a snažila jsem se potlačit hlasitý pláč.
"J-je ti zase špatně?Mám ti nějak pomoct?"Zeptal se mně Dan.
Neodpovídala jsem.
"Asi ti přinesu prášky na spaní...."Řekl po chvíli nejistě.
"Hele....proč brečíš?"Popošel opatrně o pár kroků blíž.
"Chováš se ke mně jako bys mně neznal a hned jak někdo nemluví s tebou,tak se chováš,jako bych byla jánevimtřeba ségra."Řekla jsem tiše a utřela si slzy.
"Eh....no...já...to tak nemyslel..tak..."Koktal a nemohl najít vhodná slova.
"Už radši nic Dane..."Utřela sjem si poslední slzy a odešla z koupelny ven.Dan tam nehybně stál a zíral do zrcadla,kde byl můj odraz.
Neměla jsem kam jít.Ven se mi nechtěo,ještě by se mi udělalo blbě.Kdybych teď byla na pokoji,je tu stejně Dan a já s ním nemůžu bejt,nebo se zhroutím.Do jídelny taky ne,tam by mně nepustila kuchařka.Snad najdu nějaký místo v týhle podělaný chatě,kde bych mohla bejt o samotě.
Vyšla jsem z pokoje s mikinou v ruce a sešla po schodech.Rozhlížela jsem se na všechny strany,jestli bych nějaký místo našla.
Teprv v prvním patře jsem našla takovej koutek,kde byly měkký židle na sezení.Do jedný jsem se usadila a po chvíli jsem usnula.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.