Dva světy v jedné místnosti 22.díl

11. června 2009 v 21:49 | KiZz, 16.7.08 0:27 |  Dva světy v jedné místnosti
"Zuzko..já ti to vysvětlím!"Zavolal Dana natáhnul ke mně ruku.
"Né ty hajzle nedělej jí ještě větší sračky než si jí udělal teď!"Hodil mu Larry pěstí a oba se zase začali rvát.
Ani jsem se neodhlídla.Pomalým krokem s brekem jsem odešla.
Sednula jsem si na lavičku jako posledně s Danem,kde sem si to vyříkala s Larrym.
Bylo mi nanic.Neměla jsem sem vůbec jet.
Nejdřv se hádáme,pak se do něho zabouchnu a on má jinou holku!Seru na něho zvysoka a zhluboka.
Bylo docela přijatelný počasi,docela teplo,tak jsem tam proseděla celej den.A vzpomínala jsem na nejhezčí chvíle s Danem a s Larrym.Seděla jsem a zírala do tupce.
Bradu jsem si dala ke kolenům a pozorovala holky jak hrajou vojebal.Kristýna na mně kejvla,ať jdu hrát taky.
Tak jsem se sebrala a šla k nim si taky zahrát.Po chvíli mně to omrzelo a s omluvou ve tváři jsem si zase šla sednout na lavičku.
"Sakra jak teď budu s tím hajzlem na pokoji?"Přemýšlela jsem a nervózně si nakrucovala vlasy na prst.
Nenáviděla jsem je oba dva.A nenáviděla sem Janov.Neměla jsem sem vůbec jet a teď bych třeba seděla za počítačem,nebo s kámoškou někde v parku a nemusela bych myslet na nějakýho Dana,který mně taky využívá,nebo spíš podvádí s nějakou Kamilou.Ještě že je z jiný školy.Nechci ho vidět.
Učitelka si nás pak zavolala na večeři.Sedla jsem si k jinýmu,opuštěný stolu,o jeden stůl dál než jsem seděla dosud.Dan se přehraboval vidličkou v jídle a o něem přemýšlel.Měl tak skloněnou hlavu,že mu vlasy málem plavaly v bramborový kaši.A chvíli mi připadalo,jako by brečel.
Rychle jsem dojedla a odevzdala prázdnej talíř kuchařce.Letěla sem nahoru a zavřela se v koupelně.Bylo mi tak blbě,že sem veškěrý jíidlo vyzvracela do záchoda.
"Je ti něco?"zaklepal Dan na dveře.
"Vodprejskni a nech mně bejt ty debile"Sykla sem na něho.
"Ok...nechtěl jsme ti ublížit...Promiň....lá...lásko..."Rozbrečel se a odešel.
"Brečet bys měl,to ti radím.....ale však ty stejně na mně zapomeneš ty blbečku,hned jak odjedu a už tě nikdy neuvidím.Ty tam totiž máš svojí KAMILU,žejo?"Dodala sem kousavě.
"Ka-kamila...je..."Řekl Dan a utřel si slzy.Pak něco ještě domumlal,ale to sem mu nerozuměla.
"Kamila je tvoje holka....Docela by mně zajímalo,co si "sehrajete",ale vlastně mně nic do toho není...eště že sem ti dala kopačky,aspoň vím jakej seš kretén."Dodala sem jízlivě.
"Zuzko...prosím..věř mi...já tě miluju..."Brečel docela hlasitě.
"Já tě taky miluju,ale v jiným smyslu.Miluju tě tak jako teď miluju Larryho a tenhle Janov,víš?"Odsekla jsem.
"Kamila je..moje..."
"Hele já nemám chuť tady poslouchat,jak se tady snažíš marně mně přesvědčit,že Kamila není tvoje holka.Každej normální debil,ostatně KAŽDEJ KLUK by udělal totéž....Seš směšnej a myslela sem že seš jinačí než ostatní...avšak...byl to pouhej omyl,protože ty se od jiných vůbec ničím nelišíš...Ale vlastně jo...černejma hadrama a černou dlouhou ofinou přes oko.To jediný tě asi odstrkuje od jiných."Přerušila jsem ho a otevřela dveře.
Dan byl úplně schoulenej do klubíčka vedle dveří do koupelny a strašně brečel.Pořád si utíral slszy a opakoval si jakej je to debil.
"Nechápu proč brečíš....měla by ti zavola tvoje holka Kamila,která tě už netrpělivě čeká."Řekla jsem kousavě a odešla do pokoje.
Danse úplně složil a hlasitě brečel ještě ais půl hodiny.Zavřela jsem dveře a na posteli si četla knížku.
Po dvou hodinách jsem si musela rožnout světlo,abych mohla číst knihu dál.Pak sem si vzpomněla na Dana a otevřela dveře.
Pořád tam seděl a zvednul ke mně hlavu.Podíval se na mně uplakanýma očima celý černý od líčení a pak zase brečel dál.
"Bože....fakt brečíš kvůli blbostem....Dyť sem ti byla k ničemu..jenom na využívání,na dva tejdny..."Zašklebila sem se a bouchla dveřma.
Pak sem si četla dá až do upadnutí.Usnula jsem s xichtem na knižní obálce.
Když sem se konečně probudila,první,co mi blesklo,bylo,že do odjezdu ještě zbývají dva dny.Že už pozejtří se zbavím toho blbečka a Janova.
Dan ležel úplně schoulenej na posteli a nesvlečenej.Ležel jako malý děcko,div si necumlal prst.Byl totálně vybrečenej a bezmocnej,ale byla to jeho chyba a já se nad ním nechtěla zbytečně slitovávat.
Dočetla sem si svojí knížku a okolo jedenáctý se Dan vzbudil.Nic neřeknul a pořád se na mně díval.
"Co na mně tak blbě čumíš ?"Zašklebila jsem se.
"Promiň..ale Kamila vážně není moje holka..."Pošeptal tak slabě,že sem jen tak tak uslyšela pár hlásek.
"Kecy..."Otočila jsem hlavu a odešla z pokoje pryč.Nejspíš se Dan zase rozbrečel,protože na oběd nepřišel.
Na schodech po obědě jsem potkala Larryho.Dlouze jsme se na sebe podívali a pak jako by sme se neznali,uhnul a dal volnou cestu.
S údivem jsem pak došla do pokoje,kde jsem uviděla.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.