Dva světy v jedné místnosti 25.díl

11. června 2009 v 21:52 | KiZz, 16.7.08 23:21 |  Dva světy v jedné místnosti
"He..to jsem ti tak moc zkazila náladu?To seš tak slabej ?Do tebe můžu rejpat a klidně se zhroutíš kvůli tomu že ti někdo řekne že seš teplouš.Jak jsem s tebou mohla chodit...?"Vysmývala sem se mu.
"Jo tak si do mně klidně rejpej a já kldině tady budu bulet jen abych ti moch ulehčit poslední den!"Podíval se na mně.
"Tak jako klidně,mně to nevadí...Ale proč?Ty snad budeš brečet jak je libo tvojí ex?"
"Protože....protože.... ........

..protože...Ti do toho vůbec nic není."Odseknul a zabořil nos do polštáře.
"no jo,jen se nerozbreč..."
"Klidně do mně rejpej,jako jen kvůli tobě se klidně rozbrečím a nechám si to líbit..."Řekl se slzama v očích.
"Bože tak se neposer ty chlapečku !"Strčila jsem do něho.
"Kdy tohle už konečně skončí..?!"zamumlal do polštáře.
"Jasně,skončí to až uvidíš Kamilku s Davídkem."Ušklíbla sem se.
"Prosimtě je do toho netahej..Ty nevíš jak to s Davdem bylo a o Kamile nevíš VŮBEC NIC."Řekl výhružným tónem.
"Prosimtě...Kamila je tvoje holka a David je tvůj ex se kterým ses líbal a ošahával na školní chodbě."Nahodila jsem ksicht.
"NEVÍŠ JAK TO BYLO A JAK TO JE!Prostě...to že ti Kira nakecala že sem se líbal s Davidem a že měn viděla pak hned za rohem z černovlasou holkou jménem Kamila,to neznamená NIC!"zasyčel.
"No jó ae může to taky toho hodně znamenat...A jdi si radši pobrečet... štěstím,že už neuvidíš takovou krávu na využívání jako jsem já."řekla sem a uraženě odešla do koupelny.
"Jenomže....já nebudu brečet štěstím....já hned jak odjedu a už tě nikdy neuvidím,tak....se...sesypu..."Vykoktal.
"Tak se znova posbíráš."Pozdvihla sem obočí a složila ruce.
"Já...ti chc něco říct..potřebuju ti to říct..jinak..odsud nemůžu odjet..."Řekl a díval se mi do očí.
"Myslím že my si nemáme co říct...promiň..nebudu tě tady deptat..a fakt do Davida a do Kamily mi nic není..dělej si co chceš.A já jdu spát a na tom se naše úplně všechny rozhovory ukončily.nazdar."Přerušila jsem ho a vypnula světlo.
Zapadla jsem do postele a zavřela oči.Dlouho jsem nemohla usnout a Dan taky ne.Občas popotahoval a furt se převaloval.Každej byl úplně namačkanej co nejvc na kraji,aby ten druhej nezačnul řvát.
Začala jsem pochybovat.Bylo vlastně dobře že jsme se rozešli.Aspoň se už nikdy nemusíme vidět.
Pak mi začaly týct slzy.Už bylá děsná představa že nikdy nepůjdu k balvanům a už nidky nebudu s Danem sedět za ručku a pozorovat hory a západ slunce.Že i některý chvíle byly hezký.
Utřela sem s slzy a řekla si,že kvůli němu prostě brečet nebudu,že je to debil a je to jeho vina.
...
Ráno mi problesklo hlavou,že už za hodinu odjedu.Bylo sedm ráno a sraz byl v osm před chatou.Vyskočila jsem z postele a šla si naposled vyčistit zuby a omejt si ksicht.Sebrala jsem poslední věci a odnesla kufr dolů.Před odchodem jsem hodila po Danovi polštář aby se probral.
Dole mně čekala Kira.Měla na sobě gotický černo červený šaty se šněrováním na zádech.Prostě gothička.
"Tak co?Jak včera probíhal večer?"Zeptala se nedočkavě.
"Nijak.To pako si se mnou rpohodilo pár slov typu "klidně do mně rejpej já si klidně kvůli tobě pobečím jen abych ti nezkazil poslední den v Janově" a tak dále...Docela mně tím vytočil jakej je to slaboch a tak sem celou noc o něm pochybovala."Opdověděla jsem.
"Jo tak..No tak hned o víkendu ti brnknu...I když vlastně....Já jedu s kámošema na jejich chatu...Tak to asi jen tak nepůjde.Ale hned jak se vrátim,brnknu."Obejmula mně a já jí taky poplácala po zádech.
"Škoda že se známe jenom dva dny...Ten zkurvenej teplouš mi zničil celej Janov debil jeden..."Sevřela sjem ruce v pěst.
"Ale no tak..Aspoň ho už nikdy neuvidíš.Všechno bude Ok,slibuju."Pohladila mně ve vlasech a ještě jednou obejmula.
Pak sem zahlídla Dana jak se snaží vycpat jeho tašku ze dveří.Po chvíli se mu to konečně podařilo a rozhlížel se,jako by někoho hledal.Pak našel můj ksicht a zarazil se.Sklopil hlavu a zase si zapnul iPod.Aspoň to tak vypadalo.
"Tak dobře...Tak se všichn naposled rozlučte a třída 8.B ať naloží své kufry a tašky do autobusu!"Rozhodila úča rukama.
"Ok...tak..pa...ty...naivní gothičko."Šťouchla jsem Kiru do žeber.
"Jo jasně ty paranoidní černovlasá barbíno."Naposled mně obejmula a docela stiskla.
Naložila jsem svůj kufr a nasedla do autobusu.Sedla jsem si úplně na konec.
Za pět minut jsme se všichni usadili a už se pomalu zavíraly dveře.Pak sem uviděla Dana,jak mně rychlovou hledá.Našel mně a rychle ke mně doběhnul.
"Prosím..jsou to poslední slova co ti chci říct..Kamila je jenom moje kamarádka,takhle to mezi kámošema chodí,že si takhle říkaj...Já..jsem celou dobu miloval jenom tebe..Tak mi prosím odpusť...Prosím..Miluju tě..."vzlykal.
"Co..cože...?"Nestačila jsem se divit.
"Jsou to poslední slova...chci ti říct že tě fakt miluju...a dny s tebou byly nádherný...Všechno...jsem sepsal na ten balvan...Z tvojí strany,skoro dole...jsem ti napsal vzkaz..škoda,žes ho neviděla...Miluju tě..."Vykoktal ze sebe ještě rychle.
Pak ho úča chytla za ruku a táhla ho zpátky,jakože v našem autobuse nemá co dělat.
Na celej autobus zařval "miluju tě a vždycky budu" a pak už jsem jenom viděla zvídavé pohledy celý třídy.A hned dole,pod okny jsem viděla Dana,jak brečí a utírá si slzy.Něco na mně pak řval,ale přes to sklo nešlo nic slyšet.Všichni se na něho dívali z celý naší třídy aji celá jeho třída.
Teď jsem ho ztratila.A tohle mi chtěl říct včera.A já.....teď....vím jak to bylo...a nestihla jsem nic...
Viděla jsem Kiru,jak se dívá na Dana a v jejích očích byl taky smutek z toho,že jsem mu nestihla odpustit.Pak mi zamávala a pomalu se mi ztrácelaz dohledu.
Dan se tam úplně sesypal.Sednul si na kufr a utíral si slzy.
Zatáhla jsem závěsy a na celu třídu zařvala "co čumíš!" a všihcni pak zraky odvrátili.
Celou cestu jem brečela.Celý ty dvě hodiny.Včera jsem mu řekla hnusný slova a n mi chtěl říct tohle...
Teď sem brala vinu já.Dycky sem ho přerušila hned jak mi chtěl říct že kamila je jeho kámoška.
Občas se na mně někdo z přednch řad podíval.
Pořád mi tekly slzy a já je nestíhala utírat.Asi deset minut před zastávkou ke mně přišla Karolína.
"Hele...tobě se ten emař líbil?"Zeptala se.
"Ne..já jsme s ním chodila a pořád ho miluju...ale...jak..prosimtě odejdi a není to tvoje věc."Odsekla jsem.
V Praze na mě nikdo nečekal.Jela jsem domů sama.V tramvaji jsem doplakávala.
Pak začalo taky pršet.
Doma jsem ze sebe shodila všechny hadry a šla se vysprchovat.Udělala jsem si čaj a usedla k počítači.
"Ahoj broučku už seš doma?"Zacvakaly klíče v zámku a pak hned bouchly dveře.
"jo,už jsem...A prosím..nemám teď na nic náladu...Je mi špatně po tom autobusu..:"Řekla jsem a zamkla dveře.
Sedla jsem si na postel a přitáhla kufr k nohám.Pomalu jsem ho otevřela a začala vybalovat věci.Všechny hadry jsem hodila pak do parčky.
V kapse kde jsem měla krémy,sprchový gely a šampony,jsem našla hrozně velkou obálku.
Byla sme si jistá,že to není moje,že bych si toho všimla.Nemělo to odesílatele,nic.
Ze zvědavosti jsem otevřela obálku a podívala se co v ní je.Byla docela tlustá,narvaná asi dvaceti papíry.
Obrázky.Teda spíš kresby.Od Dana.
A Zase sem začala brečet.Bylo mi ještě hůř.Pořád mi tekly sly,už samy od sebe.Některý mi ukáply na ty papíry,že sem je nestačila ani stírat.
Z obálky pak vypadnul malej papírek.Byl od něho.Napsal tam ty nejhezčí chvíle co se mnou byly.A že se mi omlouvá,že takhle to nechtěl a že rozhodně pro něho nejsem hadr a že na mně nikdy nezapomene.
Pak sem si uvědomila,že na něho nemám žádnej kontakt.A Kira hned ještě dneska jede na chatu s kámošema.
Vybalila sme si poslední věci a všechno uklidila.Zbytek dne sem trávila u počítače a kecala si s kámoši.
Pak si mně někdo přidal do kontaktů.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.