Dva světy v jedné místnosti 26.díl

11. června 2009 v 21:53 | KiZz, 17:ž.08 0:27 |  Dva světy v jedné místnosti
Z obálky pak vypadnul malej papírek.Byl od něho.Napsal tam ty nejhezčí chvíle co se mnou byly.A že se mi omlouvá,že takhle to nechtěl a že rozhodně pro něho nejsem hadr a že na mně nikdy nezapomene.
Pak sem si uvědomila,že na něho nemám žádnej kontakt.A Kira hned ještě dneska jede na chatu s kámošema.
Vybalila sme si poslední věci a všechno uklidila.Zbytek dne sem trávila u počítače a kecala si s kámoši.
Pak si mně někdo přidal do kontaktů.....

Zatajila jsem dech.Jestli je to Dan,tak....klidně budu brečet štěstím.
"Dane jsi to ty?!"Napsala jsem v rychlovce a ani se nepodívala,kdo si mně přidal.
"Was?Wer bist du?"Odepsal.
Naděje poklesla a odepsala sem,že se omlouvám a vymazala si toho uživatele.
Vypnula jsem počítač a šla spát.Ráno jsem vstala se slovy,že na žádnou rozcvičku nechci.
Pakmi došlo,že mám jít do školy.Všechno zmizelo.Málem sem narazila do stěny,jak sem si zvykla na ty čtyři stěny v Janově.
A teď všechno bylo stejný jako každej jinej den.Došla jsem do koupelny,vyčistila si zuby,ve skříni našla černý kalhoty a nějaký triko.Tisíce náramků,potítka a pak ještě půl hodiny v koupelně strávit nad účesem a líčením.
Pak jen otevřit spíž a ukradnout sušenky.Pak zjistím že už je načase vyjít a běžím do předsíně si nasadit boty.Hned jak zabouchnu dveře,někde v bytě slyším hodně slabý cinkton mámina budíku.Je přesně půl osmý.Vyrazím do školy a cestou potkám všechny svoje kámošky a celou cestu se smějem.
Jenomže...dneska to bylo trochu jiný.Moc jsem nestíhala a už u tý ledničky mámě zazvonil budík.Rychle jsem běžela do předsíně najít svoje boty,ale nikde nebyly.Našla jsem je až hluboko v botníku.A už bylo skoro tři čtvrtě a osm,kdy otvíraj školu.
Utáhla sem si ramena u batohu a běžela.U školy na mně nikdo nečekal.Všichni už stáli nahoře u skříněk a probíraly různý kecy.
Doběhla jsem do třídy.Vytáhla si rychlovkou učebnice na lavici a pak hned zazvonilo na hodinu.
Celou hodinu jsem nemyslela na nic jinýho než byl Janov.Úča nám kecala jaký chyby v Janově sme dělali a že si to hezky zaplatíme několika domácími úkoly.
Pak asi čtvrt hodiny něco kecala o mně.Pořád na mně zírala.A já zíraa skrz ní,do prázdna,kde jsem chtěla vidět Dana......
.
..
...
Uběhlo pár dní.Všechno šlo zas skvěle.Začala sem se zásadně oblíkat do černý a poslouchat stejnou hudbu jako sem slyšela u Dana v iPodu.Našla sem si taky pár takovejch kámošů,podobnejch jako byl Dan.Teda..chci říct...emaři.S Larrym sem se už hodně dlouho nebavila,neměla sem mu co říct a on mně taky ne.Po večerech jsme někdy vzpomínala Dana a všechny jeho kresby sem uložila hodně daleko do stolu.
Tak za dva tejdny sem už ani neměla naděj že ho někdy uvidim.Smířila sem se s tím a čím dál víc se mi líbil Tom...
.
.
.
.
<<<<<<<<<DAN>>>>>>>>>>
Hned jak mi zmizel autobus z dohledu,začal sem brečet ještě víc.Pak ke mně přišla Kira,že sem jí to měl říct už dřív.Celá třída na mně zírala.Holky si začaly něco šeptat,že "gay se probral k hetero životu" a tak...Bylo mi to jedno.
Měl jsem jí to říct dřív.Pak naši nastupovali do autobusu a já si sednul úplně dozadu,sám.Celou cestu sem probrečel,celý dvě hodiny,co sme jeli.Chtěl sem vyskočit z autobusu a pěšky dojít do Prahy za Zuzkou.
Doma sem hodil vzetkle tašku vedle postele a probulel na posteli asi dvě hodiny,dokud za mnou nepřišla máma.
"Sem v pohodě,bolí mně jenom trochu hlava a je mi blbě z autobusu."Opdověděl se zvědavý mámě a ta hned odkráčela.
Vybalil sme si věci a přemejšlel,jestli už viděla tu obálku s těma kresbama,co sem celý tři tejdny kreslil jenom pro ní.Pořád sem myslel na to,jestlimi odpustila.Ae už nikdy ji neuvidím.Ani na ní nemám kontakt,žádnej mobil,nic....
O desátý sem šel do kuchyně do kuchyně pro toust a sklenici vody.
Máma mezitím odešla,tak sem seděl sám v kuchyni a syšel sem jenom tikání hodin v obýváku.Ani sem nerožnul světlo,po celym bytě byla děsná tma.Pořád sem na ni nemoch zapomenout.
Na kompu sem si pustil repráky s punkrockem.Musel sem se vybrečet a vyřvat.Vyřval sem se do polštáře.Takže byl voslintanej a mokrej od mejch slz.Brečel sem jak malý děcko.Ztratil sem ji.
Slíbil sem jí že na ní nikdy nezapomenu a dělal sem chybu.Takhle se budu trápit každej de.Aspoň budu vědět jakej debil jsem.
Zazvonil mi mobil.Rychle jsme vstal aběžel do předsíně,kde ležel.
"Ahoj zlatooo!Tak jak ses vrátil?"Zeptala se Kamila.
"Kami...teď mi není to smíchu....uvidíme se zejtra jako vždycky v půl osmý před školou.Mám tě rád,pa"A zavěsil sem.
Pak sem z mobilu nemoc spustit oči.Doufal sem,že mi zavolá Zuzka.A nic.Stejně na mně nemá žádnej kontakt.
Už sem viděl,co dělá teď.Nejspíš sedí za kompem a kecá s kámošema a o mně ani nepřemýšlí.
Taky sem usednul za komp.Prohlídnul sem všechny svoje profily,na kterých mi všemožný holky zas píšou komentáře,jak moc sem krásnej.Bože...jenomže já chci jenom jednu jedinou holku...kterou sem navždy ztratil.
Zase sem se rozbrečel.Složil sem se aji v koupelně.Celej večer a celou noc sem rpobrečel.Ráno,celej opuchlej sem na sebe vylil sklenku ledový vody a ponožil ksicht do mrazáku.Po chvíli mi všehcno splasklo.
Vystajloval sem si vlasy a rychle nalíčil.Běžel sem ke skříni a vylovil černý kalhoty a triko.Na ruce tisíc náramků,potítka....
Došel sem do kuchyně a z ledničky vylovil jabko.Pak sem šel do předsíně si natáhnout boty a zabouchnul sem dveře.
Chvilku sem tam před dveřma stál a vzpomínal zase na Zuzku.Sevřel sem pěsti,abych zas nezačnul brečet.
Před barákem netrpělivě přešlapovala z nohy na nohu Kamila.
"Ahoj zlato..seš celej..černej....to tě příroda otrávila?Hey zlato..ty se mnou nějak nemluvíš...je s tebou něco?"Zamávala mi rukou před očima.
"Jsem v pohodě..."Sklopil sem hlavu.
"Nemůžeš bejt v pohodě...Řikej,co se tam stalo..?Není to ta děsná holka co tams tebou byla na pokoji jaks mi říkal před dvouma tejdnama?"Zajímala se.
"Kami..já tu "děsnou holku" miluju..."Rozbrečel sem se a rukama si utřel slzy.
"Dando...a vy ste se nějak pohádali?Nebo..máš na ní kontakt?"Obejmula mně kolem ramen.
"Nemám...a pohádali sme se...celej včerejšek sem brečel..řeknul sem jí napsoed že jí miluju.ale ztratil jsem ji."
"Nebreč...něco vymyslíme..Kvůli čemu jste se pohádali?"
"Kvůli tobě."Sklopil sem hlavu.
"COŽE?Jako..proč..?"Zděsila se Kami.Musela si sednout.
"Pojď..řeknu ti to cestou.Když sem s tebou naposled mluvil v noci,jaks mi volala,tak její kluk,teda bejvalej to všechno slyšet a prásknul to,že seš moje holka.Ona mu na to nalítla a rozešla se se mnou,že sem jí měl jako hadr,jenom na ty tři tejdny,abych se nenudil.Snažil sem se jí to říct,ale ten Larry mi dal přes držku a pak tam přišla Zuzka a vlepila nám oboum facku a pak už se mnou nemluvila.Nechtěla nic slyšet.Poslední den sem jí jenom řkenul jak moc jí miluju a že prosím o dopuštění,že ty seš jenom moje kámoška..."Řekl jsem.
"Ježiš..Dane...tak..a ty to už nemůžeš změnit?"Vyhrkly jíi slzy do očí.Taky cejtila to co já.
"Nemůžu a to je nejhorší.Slíbil sem jí že na ní nikdy nezapomenu a to je teď to hlavní co potřebuju."Odpověděl sem.
"Pojď..jdem do ústavu.Po škole ti pomůžu."Chytla mně za ruku a došli sme ke škole,kde mně čekal David.
"Čau tak jak to šlo?"Pozdravil avzal mně kolem ramen.
"Promiň...já..Dejve...miluju jinou...a teď je to nic moc..."Sklopil sem hlavu a od obou odešel.Sednul sem si do lavice a celou hodinu přemejšlel jenom o tom,jaký nejhezčí chvíle sem měl se Zuzkou...Na hodině sem se zase rozbrečel.Nešlo to zastavit.Chci jí zpátky....
Hned o první přestávce sem bežel za Kirou.
"Prosím..ty máš číslo na Zuzku..prosim..."Zahleděl sem se jí prosebně do očí.
"Zuzka mi řekla abych ti ho nedávala.Ať se stane cokoliv."Odmítla a odešla.
Pak mi cvaklo,co bych s jejím číslem vlastně dělal...
"..hele Kiro!Prosimtě a jakže se jmenuje ta škola a kde je?"Zavolal sem na ní.Blejsknul se mi nápad.....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.