Dva světy v jedné místnosti 27.díl ENDE

11. června 2009 v 21:54 | KiZz, 17.7.08 1:42 |  Dva světy v jedné místnosti
Hned o první přestávce sem bežel za Kirou.
"Prosím..ty máš číslo na Zuzku..prosim..."Zahleděl sem se jí prosebně do očí.
"Zuzka mi řekla abych ti ho nedávala.Ať se stane cokoliv."Odmítla a odešla.
Pak mi cvaklo,co bych s jejím číslem vlastně dělal...
"..hele Kiro!Prosimtě a jakže se jmenuje ta škola a kde je?"Zavolal sem na ní.Blejsknul se mi nápad.....

Aspoň na tohle mi Kira odpověděla.Byl em jí za to vděčnej a nemoch sem se dočkat,až konečně skončí škola.
Do konce školního roku zbejvaly jenom tři tejdny a potřeboal sem Zuzku najít.Zatím co není pozdě.
Konečně skončila šestá hodina.Vyběhnul sem ze školy jak debil a běžel na autobusovou zastávku,na který autobus pomalu odjížděl.
"POČKEJTE!"Zařval sem a dveře se poslušě otevřely.
Vlítnul sem do autobusu a usednul.Do jejich školy mám jenom dvacet minut.
Rychle sem vystoupil a běžel směrem,kterym mi řekla Kira.
Za několikminut u nich mělo zvonit.Modlil sem se,aby jim končila škola v půl třetí.
Za nějakou chvilku sem konečně viděl Zuzku vycházet ze školy.Skoro sem jí nepoznal.Byla úplně jiná.Celá v černym,prostě..emařka.
Před školoují čekali nejspíš její kámoši.S jedním se vzala za ruku a dala mu pusu na tvář.
Otočil sem se a sjel dolů na zadek.Rozbrečel sem se.Za několik dní si už stiha najít kluka.Teď sem tu úplně zbytečně.Chtěl sem odejít zase na zastávku a zklamanej dojet domů a probulet zase celý dva dny.
"Hele...já asi půjdu domů..nějak je mi blbě.Tak čaute."Řekla Zuzka a odešla od nich.Zbejvalo mi jenom jí sledovat až domů.
<<<<<<<<<<<Zuzka>>>>>>>>>>>>
Vyšla sem ze školy.Čekali mně tam Tom,Katie a další kámoši.
"Nazdar!"Pozdravila jsem a vzala Toma za ruku.
"Hele takže vy spolu už chodíte?"Zeptala se Katie překvapeně.
"Ne...ještě ne.."Zahleděla sem se do země a pustila Tomovu ruku.Docela sem se za sebe styděla.
Abych to zakryla,řekla sem jim že je mi blbě a šla jsem domů.
Docela sem přidala na kroku.Sklopila sem hlavu a dala ruku před pusu aby šlo vidět,že je mi fakt blbě,že jim nekecám.Pak sem se chytla za hlavu,aby viděli,že mně aji bolí hlava.
Za rohem se mně zmocnil divnej pocit.Jako..bych tu nebyla jediná.
Bylo tu sice hrozně moc lidí,ale já sem cejtila že mně někdo šmíruje.
Párkrát sem se otočila,ale nikoho známýho sem teda neviděla.
Pak sem zahlídla nějakýho kluka...Připomněl mi Dana.Měl na sobě ale černou kapucu a ruce v kapse,takže mu nešlo vidět do obličeje.
"Ksakru já na něho musim zapomenout..."Řekla sem si pro sebe a přidala na kroku.Pořád mně někdo sledovat.
Nemohla jsem najít klíče,byly až na dně batohu.Zazvonila jsem na zvonek.
"Haló?"Ozvalo se.
"Mami to sme já simtě otevři mi já mám klíče až někde úplně dole a nechic je hledat.."Řekla sem do mikrofonu a máma m otevřela dveře.
Vyjela sem výtahem a až teprv teď sem se konečně zbavila pocitu,že mě někdo sleduje.
<<<<<<<<<Dan>>>>>>>
Sledoval sem jí až domů.Musela to cejtit,pořád se ohlížela.Natáhnul smena sebe kapucu a dal ruce do kapes.Pokrčil sem ramena a zpomalil chůzi.Chodil sem jako feťák,buzna,ale mně to bylo jedno,hlavně,ať mně nepozná.
U dveří chvilku stála a pak lovilas klíče v batohu.Byla nervózní a přehrabovala čím dál rychlejc a pořád se otáčela.
Pak zazvonila na zvonek a cvilku tam s někým klábosila.Nejspíš máma,která jí pak otevřela dveře a moje výprava skončila.
Zapamatoval sem si barák vymalovanej na oranžovo.
Odebral sem se na zastávku a počkal si na autobus,kterej pořád nejel.Sundal sem si kapucu a zase o ní přemýšlel.Furt mi do hlavy lez ten kluk,se kterým se držela za ruku.Ten musí bejt určo šťastnej....
<<<<<<<ZUZKA>>>>>>>>>
Konečně jsem si sedla k počítači a zapla si počítač a pak hned automaticky ajsko.
Napsal mi Tom.
"Ahoj..hele...chtěl sem ti dávno říct...že tě..miluju.."četla jsem.
A teď tohle.Tom se mi líbila myslela sem si že kvůli němu na Dana prostě zapomenu a pak můžu bejt s Tomem šťastná.Tři a půl tejdne mi bude stačit,Stejně dlouhá doba jako jsem byla s Danem.
Stejně sem trochu váhala.Asi deset minut sem neodpovídala.
"Promin,byla jsem v koupelne.Ja..Tome ted prosim ne,muzu ti to rict az zejtra?Ted bych musela premyslet a boli mne hlava.Tak pa zlato a mej se zatim.."Sem mu napsala nakonec.
Měla sem divnej pocit.Jako bych mu to měla říct prostě zejtra.A taky že jo.Musim se nejdřív rozhodnout.
Poprvý za tenhle rok sem si hend po škole šla udělat úkoly.úča mi docela zavařila.A taky poprvý sem si na nich dala záležet.
Po hodině se mi zatočila hlava.Bylo mi ted fakt blbě.Něco sem musela sežrat.....Šla sme si lehnout a usnula sem...
<<<<<<<<<Dan>>>>>>>>>>
Nastoupil sme do autobusu a sednul si úplně dozadu.Díval sem se z okna a přemejšlel,jestli jí mám ještě někdy zastihnout.
Potřeboval sme jí ještě jednou vidět.Musel sem jí to říct ještě jednou.Naposled.
I když chodí s tím klukem.Chtěl sem ještě jednou uslyšet její hlas.Popadnul sem mobil a zavolal.......
<<<<<<<<Zuzka>>>>>>>>>
Vzbudila sme se kolem jedný ráno.Děsně mně bolela hlava.Všude byla tma a měla sem děsnej hlad.Došla sem do kcuhyně a potmě se najedla.
Nechtěla jsem budit mámu.
Potichu sem došla do její ložnice a vzala si prášky na spaní a od hlavy.
Zapila sem to džusem a pak šla zase spát.
Ráno jako vždycky.Vstávám v půl sedmý,koupelna,skříň,kuchyně,předsíň a pak v půl osmý sem už za dveřma a slyšim mámin budík.
U školy sem potkala Katie.
"Tak co?Rozhodla ses?Chceš s Tomem chodit?"Zeptala se mně hned jak mně uviděla.
"Katie prosimtě teď ne...já mu to řeknu sama...Včera mně večer bolela děsně hlava a ještě teď sem se z toho neprobrala.Dík.Po škole se uvidíme..."Odpověděla jsem a odešla do třídy.
Fakt mi bylo trochu blbě.O třetí hodině mně rozbolelo břicho a bylo mi děsný horko.
Už mi bylo docela dost velký horko a začla mně pálit horečka.
Úplně vyčerpaná sem začala brečet.
"Zuzano prosímvás jděte domů vám není dobře.."Řekla stará rašple o dějáku a vyhodila mně ze třídy ven.
Domů sem došla jen tak taka hend padla do postele.Chvilku jsem oddychovala.Máma nebyla doma.
Pustila sem si klidnější hudbu a nacpala se práškama.Na čelo sem si dala led a pak jen poslouchala hudbu.
Tak za dvě hodiny sem se cejtila docela mokrá.Moje čelo bylo ledový.A led úplně roztál.
Šla sem to všechno uklidit a upravila si účes.Chtěla jsem se projít.
Nebylo s kým.Řekla jsem si,že půjdu k balvanům,že tam vlastně uvidím Dana....
"mám halucinace...jsem pořád v Janově a ještě pořád vidím Dana sedět u balvanů."zakroutila jsem hlavou a sedla si do křesla.Bylo půl třetí a pak sem začala najednou přemejšlet,jestli mám s Tomem chodit,jestli mi za tohle všechno stojí.Jestli mně fakt může udělat šťastnou...
Chtěla jsem už jít na komp a napsat mu,že ho taky miluju,že s ním chci být.Byl to jedinej východ a já na Dana už prostě zapomenout musela.
Zapnula jsem komp a hned někdo zazvonil u dveří.
"Mami to seš ty?ztratilas klíče?"Zeptala sem se ale nikdo mi neodpověděl.
Pořád zvonil jako zběsilej.Byla sem docela vytočená a došla dol.
Hned jak sem otevřela dveře.viděla sem nějakýho kluka před barákem.V rukou měl asi třicet nádherných červených růží.Na hlavě měl kapucu a mně došlo,že to byl ten kluk co ho sem potkala včera.Stál tam docela nehybně a držel pořád ty růže.Do obličeje mu vidět nešlo.
"K-kdo seš..?T-tome..?"Zeptala sem se opatrně.
Ten kluk si pomalu sundal kapucu....
...Dan.
"DANE?!JAKS MNĚ NAŠEL?!"Přiběhla jsem k němu.
"Je to jedno..včera jsem tě sedoval abych věděl kde tě hledat...chtěl sem ti naposled říct že tě miluju..."Sklopil hlavu.
"Cože?"
"Furt sem na tee myslel a nemoch zapomenout...Celý dny sem brečel...tak jak sem ti slíbil..Chtěl sem tě vidět a říct ti to..."Řekl.
"D-dane..zrovna..teď..sem chtěla napsat Tomoi že s ním chci chodit..."Vydechla sem.
Byl úplně ztcha a díval se mi do očí.
"Ale..řeknu mu NE.....nejspíš...protože sem taky pořád vzpomínala na Janov s Tebou..."Řekla sem po trapný chvíli ticha.
Beze slov upustil kytky a pevně mně obejmul.
"Taky jsem pořád vzpomínal.brečel sem celý dny a přemejšlel o tom jak te Miluju...."Zavzlykal.
"Už jsem s tebou....tady..a Navždy...........

Co bylo pak s domysli.Je půl druhý ráno a za dnešek,teda za 4 hodin sem napsala docela dost dílů..máma se mně ptala prej co to píšu...Omg..řekla sem jí že píšu takovou ..blbost..ale ono tohe blbost vlastně je...Po tom co sem zjistila to blbost je...Je to ale přece jenom náhoda.....
Škoda že si s tím člověkem už nepíšu..A zavinila jsem to já.Neměla sem mu o ničem říkat.Teď už vim jak hnusný chyby mužu dělat aji já.
Bylo lehký tohle vymyslet,námět mám napsanej ještě pořád v jenom ze šesti sešitů mejch nápadů...Tohle je můj...třetí dokončenej emoromán.Zejtra..začnu psát novej...Ještě nevim ja se bude jmenovat ale všechno mám už v bodech sepsaný ve wordu a....budu u toho nejspíš tady ronit slzy protože se mi to zdá takový smutný....
Ale radím...Nikdy nepiš příběhy ve chvílích,kdy ti je zle a ty pořád myslíš a jednoho člověka,jak mu pomoct z blbejch vztahů...protože pak....může tím příběhem žít.Já už mám praxi,vim o co jde..i když to byla náhoda.
Každej den si na něho minimálně jednou vzpomenu a opakujou se mi slova "děkuju žes mi pomohla.Věžím si toho.Miluju tě..." ....nechci říkat kdo to je.Ale ON to určitě ví....
Děkuju že sem si s tebou po dobu dvou měsíců psala.Bylo mi s tebou dobře.A....nikdy na tebe nezapomenu.Jsi totiž první jinej člověk....člověk jinýho stylu života...DÍKY že jsem tě poznala...a vždycky budu čekat až mi napíšeš...já...nemám moc odvahy... a...budu to muset ukončit..stejně si to nikdo nepřečetl...a..už mám zase slzy...konec...du to zveřejnit...
Pište komentře na celej příběh...ráda bych pokračovala dál..ale...už chci novej námět..nový prostředí...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 29. září 2009 v 21:34 | Reagovat

Nádherný příběh, moc krásný, upe mě dojal.
:)
Opravdu píšeš moc hezky, jen tak dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.