Dva světy v jedné místnosti 7.díl

11. června 2009 v 21:30 | KiZz, 12.6.08 17:51 |  Dva světy v jedné místnosti
Zjistila jsem,že bez psaní to prostě nejsem já.Jsem upsanej psáč,kterej je zabranej do svejch bezmyšlenkovitých románů :o)
"Hele už se stmívá,měli bychom jít."Řekla jsem po pěti minutách,až se konečně uklidnil.
"Už by sme mohli bejt nahoře,kdyby ses se mnou tady nehádala a nesypala mi tady nadávky do očí .."Řekl.
"Takže se nebudu divit,jestli zabloudíme,nebo netrefíme včas."Dodal......



"No jasně.Stmívat se začne za pěkně dlouhou dobu ty pane chytrej.Jenom bude bouřka jak sviň ty blbe."Odsekla jsem.
"Stejně musíme pohnout."Trval na svém.
Vyšlapali jsme sotva nahoru,začal děsnej slejvák a hrom dohromady.
"Sakra jestli začnou blesky jsme v prdeli."Podívala jsem se na nebe.
"Dělej a bleskům se můžem vyhnout.Tohle bude bouřka aspoň do osmi večera."Chytil mně za ruku a táhnul za sebou.
"Ne,to bude tak deset minut."Řekla jsem.
"Hele je tu bouřka a ty se se mnou ještě budeš hádat.Můžu tě tady taky nechat a úplně se na tebe vykašlat,protože mně sereš,ae já to neudělám protože nejsem svině."Řekl nasraným tónem.
Zem byla pěkně mokrá a všude bylo bláto a hlína,po kterým jsem klouzala jak na sáňkách.Bylo těžký se dobrat nahoru.
Dan už byl nahoře a čekal na mně a mně v poseldích několika krocích uklouzly nohy a letěla jsem dolů,kde jsem se praštila hlavou o balvan.
Dan klouznul ke mně.
"Sakra..Točí se mi hlava.."Lapala jsem po dechu.
"Pojď,pomůžu ti."Podal mi ruku.
"Nemám sílu,nejde to...točí se mi hrozně hlava...."Řekla jsem.
"Mám tě odnést na rukou nebo co ?!"Zařval.
"Zuzano?"Řekl poslední slova,co jsme od něho slyšela.
......
Probrala jsem se v lese.Všude byly samé lesy a skály.Pamatuju si,jak byla velká bouřka.
"Seš už v pohodě?"Přišel ke mně Dan.
"Jak jsem se sem dostala?A neviděli jsme se už ?"Zeptala jsem se.
"Pojď,musíme se dostat do chatek.Nevíme kde přesně jsme,ale do chatek můžeme dojít tak za půl hodiny,možná víc."Odpověděl.
"Bolí mně hlava,ale zkusim tam dojít s tebou."Špitla jsem potichu a chytla se za hlavu.
"Dolů nemůžeme jít,tam je to strašně kluzký a nebezpečný.Jedině kdyby sme počkali tak dva dny až to uschne.Můžem jít jedině nahoru."Řekl mi a zvednul se z balvanu,na kterým dosud seděl.
"Jo jasně...Hele...neříkala jsem ti,že jsem tě už někdy viděla?"Pozdvihla jsem obočí.
"Jo,v autobuse,když jsem na tebe omylem vylil flašku vody.A pak taky na pokoji a v jídelně,kdy jsi mi nedala pokoj."Opdověděl s úsměvem.
"To jsme byla až zas tak zlá?"Nahodila jsem otazík.
"Jo,bylas a hodně.A teď už pojď."Chytil mně za ruku a pomohl mi dojít nahoru po tom bahně.Za několik minut jsme se konečně dostali nahoru a oddychovali v mokré,bahnité trávě,ale nám to bylo jaksi úplně jedno.
"Hele sorry že jsem byl na tebe tak hnusnej."Řekl mi a nervózně trhal trávu.
"Proč?To já jsem se k tobě chovala uplně děsně.Teď mi to došlo,víš?"Šťouchla jsem ho do žeber.
"Seš úplně ledová."Zděsil se a sundal si bundu a nasadil ji na moje ramena.
"Dík.Půjdem dál?"Vyzvala jsem ho.
Tak sme se sebrali a šli dál.Tentokrtá to byla volná cesta po lese.Sice bahna jak nasráno,ale aspoň to nebyl tobogán jak před tím.
Cestou jsme mlčeli a hledali značky,po kerých jsme měli jít.
Ještě mně bolela lava,ale dalo se to vydržet.
"Říkali že je cesta osm kiláků.Před sebou máme ještě aspoň šest."Sklopil hlavu.
"Budem se muset někde zastavit.Ale to mezitím chcípneme hlady a já tady zkolabuju.Nemáš s sebou mobil nebo tak něco?"Zeptala jsem se ho.
"Sakra...No blik...Kde máš ten kompas?"Otočil ke mně rychle hlavu.
"Nechala jsem ho tam u balvanu...Asi hodně zlý,co?"POkrčila jsem omluvně rameny.
"V pohodě,trefíme.Tamhle je východ z lesa."Ukázal prstem na malinkou škvírku na konci lesa.
"Ech..to je apsoň kilák.To neujdu."Zděsila jsem se.
"Ale ujdeš.Jestli ne,budu tě muset nýst na rukou a to není problém."Uklidnil mně.
"Jo,tak to beru.Ale nevim,jestli tam trefim nebo tě rovnou cestou zabiju,protože tady sou velký kořeny."Poškrábal se ve vlasech.
"Aha mno...To už je jedno.Ten kilák snad ujdu."Řekla jsem nakonec.
"Hele.Takže nás budou trápit ještě víc.Tamhle je značka,co ukazuje směr dolů,takže jdeme zas po balvanech a tak.Budeš se třeba držet stromů,to už není zas tak těžký,ne?"Hodil ruce do vzduchu.
Pro jistotu šel přede mnou a doprovázel mně každým krokem.
Drželi jsme se značek a všechny pak směrovaly doprava.Bloudili jsme loužema a všude byl hnusnej hmyz.V lese to strašně vonělo jehličím a mokrou trávou.
"Sakra.Až tu úču najdu,jdu jí nakopat prdel."Řekl nasraně.
"Proč?"pOzdvihla jsem obočí.
"Protože jsme to všehcno obcházeli.Šli jsme stejným směrem,jenom nás zatáhla do křoví.Takže ještě takovejch sto metrů a jsme tam,udy jsme se měli dostat po rovince.Takže jsme obešli všechno na světě.Támhle je značka,co ukazuje nahoru,teda n konec tý lesnatá chodby,kterou jsme šli před tím,než jsme sestoupli dolů."Řekl naštvaně.
"Cože?To si děláš prdel.Já se tady brodím s hlavou na mol a ještě to obcházíme?Kterej debil to moch´ vymyslet?"Nasadila jsem psychopatickej výraz a zděšeně se na Dana podívala.
"Cheche...Určo nejsme první,kdo bude nasranej.A od nás si to schytá jako poslední a nejvíc,protože ty seš zraněná."Vyrhnul si rukávy a ruce sevřel do pěsti.
"No tak..zas tak zraněná nejsem.A pojď už.Co se dá dělat.Demence lidská."Zakroutila jsem hlavou a obrátila oči v sloup.
"No jasně.Ještě je tu plno takovejch cest,jsem si tím úplně jistej."Řekl už trochu klidnějc.
"To už je jedno.Až najdem ěnjakou podobnou cestu,tak prostě půjdem rovně,nebudem chodit jak puťky."Nahodila jsem hlavou a Dan přikývnul.
Vyšlapali jsme nahoru,na konec tý lesnatý chodby a ocitli jsme se na nádherný,zelený louce,ve který to všechno vypadá,jako by to po bouřce uschlo.
Tamhle je velká skála,kde bude větší výhled."Řekl Dan a zamířil k ní a já za ním.
Pomohl mi na tu čtyřmetrovou skálu,ze který bylo vidět fakt úplně všechno.
"Tamhle jsou Krkonoše...a tamhle Sněžka."Ukazoval mi Dan.
"Jó,j to pěkný.Kde jsou naši?"Zabočila jsem na jiný téma.
"Mám pocit že tamhle."Ukázal dolů,kde byla velká chata,která se podobala tý naší.
"uhh...to je daleko.Tam nedojdu."Řekla jsem ustaraně.
"Seběhnem jenom po louce a dál užjdem po silnici.Tak tři kiláky a jsme zas doma."Odpověděl.
Sestoupli jsme ze skály a pomalu šli po louce dolů.Tráva ještě pořád byla trocu přece jen mokrá.
Dole jsme se zastavili.Bylo tam pár pařezů a na ty jsme si sedli a opočívali.
"Hustý místo.To si zapamatuju....."Řekl potichu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.