Můj spolužák 15.díl

11. června 2009 v 22:24 | KiZz |  Můj spolužák
Cítila jsem na svý ruce něčí teplo a ucukla jsem.
"To bude dobrý..."Pošeptal něčí hlas.Nebylo lehký rozeznat,jestli je to ženský,nebo mužský hlas.
"Buď v klidu,všechno bude dobrý…"Říkal znova,poněkud tišeji.
Konečně jsem otevřela oči a uviděla v nich Kessi,jak se mně snaží uklidnit.
"Jsi v pořádku,operace proběhla úspěšně a kotník je taky v pohodě.Budeš tu muset ležet tak týden."Řekla potichu.
"A PATRICK?!"Přerušila jsem jí.
Kessi se nadechla a váhala,jestli mi to vůbec má říct.Pak vydechla,sklopila hlavu a řekla:
"Alex..Není to lehký,hlavně se uklidni,neboj,jo?Opravdu se nemusíš bát,já jen…"Řekla a hned se odmlčela.
"CO!?"Zakřičela jsem..
"Patrick skončil v…ale je mu tam dobře,všechno je dobrý,hlavně se neboj.."Uklidňovala mně.
"Kurňa Kessi nenapínej mně a řekni mi konečně,co se s Patrickem stalo!"Zakřičela jsem ještě silněji a Kessi mně musela uklidnit.
"Alex…Ty Patricka miluješ,je to tak..?"Podezřívala.
"DO PRDELE Kessi řekni mi,co s Patrickem je!"Zařvala jsem,ale fakt hodně hlasitě.
"Dobře dobře..Alex,Patrick…je v…."VYSOUKALA ze sebe a já se úplně rozbrečela.
"Kessi…prosimtě řekni mi,proč..PROČ!?"Zaplakala jsem ještě víc.
a pro pokračování si klikněte na celý článek

"Alex…Patrick je v nemocnici.Srazilo ho auto,teď je v nemocnici,ale je v bezvědomí.Je to s ním fakt špatně,protože za poslední měsíce je v nemocnici už potřetí.Patrick se skácel k zemi a má…Alex já to nechci říkat,ale má vnitřní krvácení,takže to nemusí přežít…"Řekla potichu.
"Cóžé?!"Vyděsila jsem se ještě víc.Patrick umírá stejnou smrtí jako Vicky,to není možný!!
"Kessi prosimtě odejdi,já…já chcu bejt teď chvíli sama,já..prosím odejdi,nebo se ucviknu…"Vzlykala jsem a odstrkovala Kessi směrem ke dveřím.Kessi jenom kývla hlavou,že mi rozumí a smutně odkráčela.Pak se vrátila a ještě malou chvilku se na mně dívala skrz sklo a pak zas odešla.Bůhví co se jí honilo hlavou v tu chvíli.
Už jsem ani neměla sílu brečet,prostě mi došly zásoby.Jenom mně pálily oči a jenom jsem fňukala,ale bez slz.Chtěla jsem se zachránit aspoň kapkou slzy,protože oči pálily víc a víc.Honilo se mi hlavou,copak asi dělá máma?Ví o tom všem?Ví,co se mi teď stalo?Ví,že jsem na pokrají šílenství?JAK BY asi vypadala,kdyby mně uviděla s očima jako narkomanka,s obvázanou hlavou,nohou a úplně spláchnutým rozumem?
Celý dva dny jsem k sobě nikoho nepouštěla,ani Kessi.Přemýšlela jsem bez přestání,nic jinýho mně totiž nedokázalo zaujmout.Když jsem četla nějakou knížku,tak sem se na ní nemohla soustředit.Vždycky tam bylo něco,co by mi připomnělo Patricka,Derycka nebo Kessi.nebo jsem se dívala na televizi-samý romány.A když už mně nebavilo ani to,tak jsem se dívala z okna,a to se mi zas vybavily krásný chvilky s Patrickem,když jsme se po přírodě procházeli a smáli se.Vždycky se tam někdo v dáli procházel nějaký zamilovaný pár s rukou v ruce a smáli se na plný kolo.Chtěla jsem si taky konečně po těch měsících zažít něco pěknýho.
Za další tři dny mi konečně řekli,že tak za dvě hodinky můžu domů,ale musí mně vyzvednout Kessi nebo někdo příbuznej. Už jsem se ani netěšila,nemohl za mnou přijít Patrick.Můj největší sen tejdne byl,aby si mně odvezl Patrick a pevně mně obejmul,ale to se prostě nemůže stát.
Za hodně dlouhou chvíli si mně Kessi fakt vyzvedla.
"už se máš líp?"Uvítala mně se slovy.
"Fyzicky asi jo,ale psychicky bych musela jít asi do Bohnic."Hodila jsem na ní pohled.
"Neboj,vytáhnu tě z toho.Přijel si pro tebe jeden krásnej kámoš,ale nepředstavil se mi."Mrkla na mně a vedla mně k východovým dveřím.
Doufala jsem,že to nebude ksakru Derycka,protože to bych si už fakt objednala lístky do Bohnic.
Zády k nám byl otočenej jeden klučina,kterej mi byl povědomej.Měl takový černý conversky,hnědý vlasy a bílou mikinu,na který je vzor pršejících mráčků.Zrovna telefonoval.
Pak se otočil a usmál se na mně,ale rázem ho smích přešel.
"Alex prosimtě co se ti stalo?Myslel jsem,že je to jenom kotník a hlava,a ne ještě k tomu drogy!"vyjel na mně Leo.
"Leo…Já ti mám co říct.Zase jsme se s Patrickem pohádali.Já už prostě nevím,co dál.Řekl mi,že se mnou chce bejt jenom jako kámoška,jako dřív,jenomže já ho ještě furt miluju!Víš..řekl mi,že mu zemřela jeho holka,ale on jí nemoh nijak pomoct.Chtěl mně před Deryckem jenom zachránit,nechtěl dopustit,aby se mi něco stalo,jako jeho bývalý holce…"vyprávěla jsem,zachumlala se do mikiny a dívala se směr ten strom,abych se nemusela dívat Leovi do tváře.Sama jsem se za svůj vzhled strašně styděla,neměla jsem tolik šílet,mohla jsem to v pohodě prožít,stačilo to jenom někomu říct,jako je Leo.
"Alex.."Řekl a objal mně kolem ramen.Měl o mně hroznou starost.
"Nemůžeš kvůli tomu tak brečet.Kde teď je?"Zeptal se mně po chvíli,když jsem přestala brečet.
"Je v nemocnici,srazilo ho auto."Pošeptala jsem potichu.
"Alexie,chci,abys dneska nasadila aspoň trochu úsměv.přijela i Becky,všichni kámoši o tom vědí a maj strašném strach o tebe.Teď nesnášej Patricka,že ti tohle proved.Jestli bych si tě vyfotil a poslal do mmskou všem tvejm kámošů,myslím,že ti by se z toho zbláznili až až.Určitě něco spolu vymyslíme,za chvilinku přijede Becky,protože jsme tvoji největší kámoši,kteří ti můžou pomoct,ale ostatní podle mě do tebe budou lít jenom chlast,aby ses trochu zasmála.Je ti zima?"Zeptal se mně.
"Jo,je mi strašná zima.."Zakoktala jsem.
Leo mi podal svojí mikinu s mráčkama a pevně mně obejmul kolem ramen.Dal mi pusu na čelo a řekl,že to bude dobrý.
Pak jsme šli domů,ke Kessi.Cestou mi Leo říkal,co se odehrálo zatím u nás doma a ve škole.
"No tak Derycka teď každej úplně nesnáší,protože ti vrazil do břicha on.Všichni tě ve škole litujou a neustále běhaj za Becky s otázkama,jak se máš.Jenom tvoje máma o ničem ani netuší.Jenom se mně ptala,co se ti stalo,že nebereš telefony.
"Zapomněla jsem si doma nabíječku"Přerušila jsem Leovu řeč.
Kessi nás celou dobu pozorovala a když jsme byly chvilku o samotě,Kessi mi řekla,že se stal zázrak.Neustále se u Lea usmívám a dokonce je se mnou i dobrá řeč.Myslí si,že mezi mnou a Leem by něco mohlo být,že je moje záchrana,patrick mi jenom kazí náladu.
"Kessi.Já sama rozhoduju o tom,s kým budu chodit.Leo je skvělej kluk,ale nemohla bych s ním chodit.Mám ho hrozně ráda,ale já přece Miluju Patricka."Opdověděla jsem a zavrtěla hlavou.
"Jsi tvrdohlavá.Nemiluješ Patricka,jenon trpíš,a láska není trápení,to musí být něco hezkého..Řekl ti,že se s tebou chce jenom kámošit,pochopíš to?"Řekla Kessi a udělala typický gesto,ťukla si pěstí do čela.
"Řekl mi,že mně ještě miluje…"Zavzlykala sem.
To se Kessi zarazila a řekla něco jako Hm a odešla z pokoje pryč.Bylo mi do pláče,i když nebyl důvod.Leo přišel včas.
"Copak se zase stalo,Alex?"Řekl Leo a přišel ke mně a objal mně.
"kessi…řekla,že mi Patrick jenom dělá potíže."Zavzlykala jsem a obejmula Lea kolem krku.
"Alex..netrap se."Pohladil mně po vlasech a dal mi pusu.
"Miluješ Patricka ještě?"Zeptal se mně po chvíli.
Kývnula jsem.
"To bude dobrý..Jdi ho navštívit do nemocnice a popovídej si s ním.Snaž se nerozbrečet a neříct mu něco,z čeho by mohla vyplynout hádka.Držím ti palce,já budu čekat za rohem a zkusím si Patricka prohlídnout."Řekl a mrknul na mně.
Vstala jsem a dodala si odvahu tím,že tam se mnou bude Leo.
Leo mi celou dobu držel pevně ruku a když jsme došli k pokoji kde ležel Patrick,dal mi pusu na tvář a popřál mi štěstí.
Zaklepala jsem na dveře a vešla do nich.Leo nenápadně pozoroval skleněným okýnkem dovnitř.
"ahoj Patricku.."Zašeptala jsem.
"Ahoj….Alex."Řekl,ale ani se na mně nepodíval.
"Jak se máš?je to dobrý?"Zeptala jsem se opatrně.
"Jo,ujde to.Hrozně mně bolí břicho.Měl jsem vnitřní krvácení,jen tak tak jsem se z toho dostal."Řekl.
Jen tak tak jsem potlačila pláč.Chtělo se mi brečet štěstím,že ho konečně vidím po dlouhý době.
Přicupitala jsem co nejrychleji k Patrickovi,klesla na kolena a dívala se mu do očí.
"Prosím…Chci,aby ses odsud co nejdřív dostal…"Šeptala jsem stále dokola.
"To bude dobrý..."utěšoval mně a pomalu mi sáhl na ruku.
Samým leknutím jsem ucukla.
"copak..?"Zeptal se.
"Patricku..Chci,aby ses odsud co nejdřív dostal,pak to proberem.Nechci se teď trápit a nechci,aby ses taky trápil.Vyřešíme to pak…"Rozhodla jsem a odešla z pokoje pryč a vrhla se na Lea a vybrečela se mu na rameno.
"zvládlas to,jsem na tebe hrdý.Já bych to ani snad nedokázal.."Pošeptal mi a dal mi pusu na čelo.
"Dělalas přesně to,cos měla.Jsem na tebe fakt hrozně hrdej."utěšoval mně a pomalu jsme šli domů.
Doma mně čekala Kessi s Becky.
"LEXI!"Zakřičela Becky,jak mně spatřila a vrhla se mi kolem krku.
"To bych bejt tebou nedělal.."Řekl Leo.
"Co je?"Podívala se na mně Becky s otazníkem.
"Víš..Patrick je v nemocnici,pohádali jsme se a já nevím,co mám dělat,přece ho ještě furt miluju.."Řekla jsem.
"vypadáš fakt hrozně..Ty opuchlý červený oči,úplně ranitelná dušička..a to jsem tě vlastně znala úplně jinou..Strašně si zhubla..Ten Patrick ti dělá jenom potíže..za chvíli z tebe bude anorektička!"Vyděsila se Becky.
"Becky,to bych bejt tebou fakt neříkal..Je strašně ranitelná.."Vyroval ji Leo.
"Becky..já myslela,že…"Řekla jsem,odstrčila ji a běžela po schodech nahoru a tam jsem se zamkla.
Padla jsem na postel a brečela a brečela.Myslela jsem,že Becky mně pochopí,ale dělá mi ještě hůř!
"Já ti říkal,abys to nedělala!Víš,jak se teď cejtí?!"Slyšela jsem Leův hlas,jak řve na Becky.
Pak jsem slyšela Leovy kroky,jak se blíží k pokoji.Pomalu zaťukal na dveře.
"Prosím,otevři.."Řekl Leo.
Šla sem mu otevřít a Leo mně pevně objal.
"strašně se ti za ní omlouvám,ona neví,jak se cítíš.."Šeptal mi do ucha a přitom mně hladil na zádech a líbal mně do vlasů.
S Leem jsem se cítila snad nejlíp,ten mně jako jediný chápal.
Chvíli tam se mnou seděl na posteli a utěšoval mně.
Pak přišla Kessi a řekla,že zítra přijede Patrick z nemocnice.
"Právě mi volali z nemocnice a Patrick si přeje,abys tam šla ty."Řekla Kessi nakonec.
"Leo,půjdeš prosím se mnou?"Hodila jsem na něj prosebný pohled.
Leo přikývnul a poprosil všechny,aby odešli a my jsme tam v pokoji zůstali jen my dva.
Zamkli jsme se tam a sedli si na postel,kde mně Leo obejmul a utěšoval mně,že to bude dobrý.
Druhej den ráno jsme se vydali do nemocnice.
Šli jsme nahoru,a Patrick už seděl na posteli ještě s obvázaným břichem.
"Ahoj."Hlesla jsem.
"Ahoj..To je kdo?"pozdravil Patrick a ukázal prstem směr Leo.
"To je Leo,můj kámoš."Řekla jsem a pomohla Patrickovi na nohy a Leo mi s tím pomáhal.
Celou cestu jak jsme šli,Patrick říkal občas jenom "To je docela nepohodlný" a "Hm." A jinak nic.Pak jsme ho doma dali do postele,aby si odpočinul a sami jsme šli do obýváku.
Kessi s Becky byly v kuchyni,takže jsme měli celý gauč pro sebe.
"Patrick je docela v pohodě.Nemůžu pochopit,proč se tak vy dva trápíte.Já si s ním zkusím promluvit."Řekl Leo.
"Leo…Jenom ne nic,co by ho mohlo naštvat a hlavně ne takové ty otázky,které by byly moc dotěrné."varovala jsem Leo.
Leo mně poplácal po zádech a tím mně přesvědčil,že mu můžu důvěřovat.
Šla jsem je odposlouchávat.
"Ahoj"Řekl Leo,když vstoupil do pokoje.
"ahoj"Opáčil Patrick.
Chvíli se tam bavili o blbostech,třeba jak se se mnou seznámili.
"patricku..chtěl bych se tě zeptat na takovou otázku..Miluješ alex?"Zeptal se.
Zarazila jsem se a strašně mi začalo bušit srdce.
"Jo,strašně jí miluju.Ale ubližuju jí tím,že nevím,jak jí to mám říct.Chci,aby toho byl konec.."Zašeptal Patrick.
"Chceš s ní chodit?"Zeptal se Leo podezřívavě.
"Já s ní nechci chodit…"Naléhal Patrick.
To se mi hrnuly slzy do očí.Miluje,ale nechce se mnou chodit…
"Já s ní nechci chodit.."Opakoval Patrick.
"a co teda?"zeptal se Leo.
"Já……"Řekl Patrick.
Zarazila jsem se.Toužila jsem po tom,aby to zopakoval..
"Patricku zopakuj to ještě jednou prosím."Řekl Leo,jako by mi četl myšlenky.
"Já…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.