Můj spolužák 5.díl

11. června 2009 v 22:17 | KiZz, 13.2. 15:40 |  Můj spolužák
Proseděla sem nad papírama tak do jedný do rána a pak sem toho nechala a šla spát.Ráno,když sem se probudila jsem chtěla zachytit Patricka,jak jde do školy.
Fakt jen tak tak sem ho dohnala.
"Ahoj,jak se máš?"Zeptala sem se jakoby nic.
"Nic,sem v pohodě."Opáčil a podíval se na druhou stranu.
"Ehm co tvůj skejt,už nejezdíš?"Ptala sem se.
"Ne.Prostě sem toho nechal.nechci o tom mluvit."Rozhodl a zrychlil krok.
"Ještě musím skočit do obchodu pro bagetu,čau."Řekl a zabočil do uličky,kde byla sámoška.
Choval se ke mně divně.Nejhorší bylo,že jsem věděla,o co jde,ale on to vůbec netušil.
Ve škole jsem vůbec nedávala pozor a o přestávkách jsem seděla v lavici a čmárala plán za plánem.Chtěla sem si promyslet nějakou pomstu na Derycka.
Nic mně ale nenapadlo,furt sem trhala stránky za stránkama a pak sem roztrhala celej sešit.
"To nemá cenu"Brblala sem si,odložila tužku a uraženě šla na záchod.
Trochu sem si protřepala vlasy v zrcadle a namalovala si pusu leskem.
Když konečně skončila škola a všichni šli na oběd,já jsem prostě oběd nechala a šla domů.
Furt jsem váhala,neměla jsem na nic chuť a furt mi do hlavy lezla ta rána,kterou Patrick dostal před mýma očima od Derycka.Furt se mi opakovaly slova "Chceš ještě jednu nakládačku,abys skončil podruhý v nemocnici?Já ti tam klidně zaplatim jízdenku ty hajzle!Prostě si s ní skončil,chápeš?!!!"
A pak sem se najednou jen tak zničehonic rozbrečela.Ty slzy nešly zastavit,když mi hrály ty Deryckova slova v uších,chtělo se mi brečet víc a víc.
Za nějakou chvíli jsem usnula.
Zdál se mi divnej sen,jako by to měla bejt nějaká pomsta.Prostě jsem se oblíkala co nejvulgárněji to šlo a tak sem Derycka vyprovokovala.Měla jsme v úmyslu mu udělat pěknýho sprda.Tak sem si odcizila Deryckovu bouchačku.Obstaral mi ji jeden kluk,kterej měl klíčky od každýho zámku značky Gemo.prostě klíčky byly stejný ke každýmu zámku.
Pak sem prostřelila policejní okno Deryckovou bouchačkou a zdrhla.No a bouchačku pak vrátila stejným způsobem na místo.Celej tejden sem dělala,že o ničem nevím a Deryck taky nic nepodezříval.No a za tejden přišla policie.
Pak sem se probudila.
Byla jsem celá zpocená,tak sem se špla sprchnout.Do školy jsem vyrazila o něco dřív,abych stihla Patricka.
"Čau Páťo!"Křikla jsem na něj vesele a obejmula ho přátelsky kolem ramen.
"Ahoj.."Řekl sklesle.
"Děje se něco?"Zeptala jsem se ho.
"Všechno je v pohodě."Ujišťoval mně.
Po chvíli ale zaváhal a řekl:
"Víš Alex..."Začal a pak toho hned nechal.
"Copak?"Vyzvídala jsem.
"Alex já chci trochu popřemejšlet.Chci,aby sme se spolu bavili co nejmíň.Pokud by to šlo,tak vůbec."Řekl a zrychlil krok a pak se dal po několika krocích do běhu.
Věděla jsem,proč mi to řekl.Věděla jsem úplně všechno,dokonce sem to viděla.Ještě furt mi v uších hrály ty slova,co řekl Deryck Patrickovi.
Poslala jsem Patrickovi smskou ten můj plán,co se mi zdál v noci.
Odepsal,že se sejdeme v parku na lavičce hned po škole.
Došla jsem tam docela pozdě,a hned jak mně uviděl,běželke mně,chytil mně kolem ramen a začal jimi třást a přitom řval:
"Jsi normální?!Proč to chce udělat?!"
Jeho ruce jsem sundala ze svých ramen a nenávstně mu řekla,že o všem vím,že jsem viděla,jak ho Deryck včera pošťuchoval,a jak mi Patrick lhal.
"A co má bejt?To sem ti měl jako naboznovat?!"Zeptal se.
"Patricku on mi to chtěl oplatit a můžu za to já!Víš?Jenom JÁ!A Deryck simyslí,že s tebou chodim!"Prskala jsem mu do očí.
"Seš blbá..."řekl a odešel.
No a já se tam rozbrečela jak malý děcko.Snažila jsem se mu dovolat,ale on mi to schválně pokaždý zvednul a hned položil.Pak sem mu to psala v smskách,ale nedoručily se mu,protože mi nepřicházela sms doručenka.
Doma jsem sebou hodila na pohovku a brečela.Furt jsem si opakovala,za co jsem si to měla zrovna já schytat.
Druhej den jsem přišla do školy o deset minut dřív,když právě otevírali školu.Počkala jsem si na Jacoba.
"Jacu,prosimtě můžeš mi prokázat službičku?"Zeptala jsem se ho.
"Co bys chtěla?"Zeptal se edůvěřivě.
"Otevři mi tuhle skříňku."
"Vždyť je Derycka!"Odmlouval.
"No jó,ale Deryck mi vzal mojí kuličkárnu a nechce mi jí vrátit.Je totiž mýho bratránka a ten jí chce zpět a dneska odjíždí zas do Německa,kde bydlí."
"No dobře."Řekl.
Nevěřila jsem uším.Prostě jsem nechápala,proč mi na to naletěl..a Přitom se mi zdálo,že je docea rozumnej...
Jacob měl klíčky od všech zámků značky Gemo.Totiž Gemo vyráběla stejné zámky se stejnými klíčky,takže to nebyl problém.
Vzala jsem pistol a co nejrychlejc ji strčila do tašky,než mně někdo uvidí.
"Dík!"Vpálila jsem Jacobovi stovku do ruky a běžela pryč.
"A nikomu NIC!"Křičela jsem z druhýho konce chodby.
A právě procházela nějaká Deryckova spolužačka,takže jsem měla štěstí.
Patrick se mi celej den vyhýbal a v ten den sme zrovna neměli němčinu,takže to bylo blbý,nemohla jsem s Patrickem naleznout žádnej kontakt.
Hned po zvonění jsem běžela ze schodů jako šílená,aby mně nikdo u tý policejní stanice nikdo neviděl.
Jenomže schody byly kluzký,a uklízečka měla dovolenou.To ráno zrovna děsně pršelo,takže z podrážek se lila voda jako z konve.
Tak jsem se natáhla na těch schodech.Nemohla jsem vstát,děsně mně bolely záda.
A v tu chvíli šel po schodech nahoru Deryck.
"Bože proč právě on?!"Myslela jsem si.
"Není ti něco?"Zeptal se mně a podal mi ruku.
"Nemůžu vstát.Děsně mně bolí záda,ale já to zvládnu."řekla jsem a zkoušela nasadit co nejpřesvědčivějšího xichta,aby mně nechal na pokoji.Jenomže to se mi nějak nepovedlo a místo rozumnýho xichtu se mi poved xicht zkřivěný bolestí.
"Přece tě tu nenechám."Řekl a vzal si mně na ruce.
Chvíli se mnou chodil z druhýho patra do třetího,než ašel konečně nějakou otevřenou a prázdnou třídu.
Opatrně mně posadil na židli,aby mně to moc nebolelo.
Sundala jsem mu ruce z krku.
"Dík."Řekla jsem a stydivě uhnula pohledem.
"Nechceš něco?Vypadáš hrozně bledě."Řekl a lovil prachy z kapsy.
"Skočím do automatu pro nějaký pití."řekl a odešel ze třídy.
Za chvíli se vrátil s kelímkem horkýho čaje.
"Dík"Řekla jsem a Deryck mi podal čaj.
Pak sme si celou hodinu a půl kecali o všem možnym.Zapomnělijsme na vššechny facky,pomsty a kopance.Bavili jsme se jako kámoši.
Pak jsem si vzpomněla,že mám jeho pistol.
"Dery,já už musím domů.Je docela pozdě."
"Ok,já tě doprovodím."Řekl.
Toho sem se bála nejvíc.
"No přece tě tu jen tak nenechám.Ještě se někde skácíš na schodech a ak si fakt něco zlomíš."Dodal a pohodil obočím.
"Né,já to nějak přece jen zvládnu.Zavolám mámě,aby si pro mně přijela.Nemusíš se obávat a ztrácet mnou čas.Ještě půjdu nahoru pro tašku a pak požádam nějakou učitelku,aby mně svezla výtahem.Je to lepší,než bys mně tahal tři patra po schodech dolů."opáčila jsem a snažila se,aby to vypadalo co nejpřesvědčivěji.
"Ok."Řekl a pomohl mi vstát z židle.
Nahoru jsem se snažila dostat co nejdřív,i když to bolelo.Akorát jsem narazila na Jacoba,kterej si u svý skříňky oblíkal bundu.
"Prosimtě odemkneš miještě jednou tu skříňku?Deryck mi mojí kuličkárnu vrátil a tohle je jeho."
Jacob mi bez řečí odemknul skříňku a pistol jsem vrátila na místo,kde ji měl,vzadu ve skříňce.
Poděkovala jsem Kubovi a šla do svý skříňky pro věci a tašku.
Rozmyslela jsem si to.Mýlila jsem se.Možná mi Deryck chtěl nahnat jenom strach a na Patricka asi jen žárlil.
Pak jsem šla hrozně opatrně po schodech dolů a zas narazila na Derycka.
"Ahoj,tys ještě nedošlapala?"Zeptal se mně se smíchem.
"Jo,teda ne"Řekla jsem mu se smíchem.
"Tak já tě přece jenom doprovodím."Usmál se a vzal mně na ruce.
Cestou jsem se smála a jemně sedržela Deryckova krku,jinak bych spadla.
Deryck mi vyprávěl vtipný historky a já jsem se smíchy málem počůrala.
U domu mně pustil a ještě chvíli sme si kecali.
"Hele už je nějak pozdě,radši půjdu domů.Jinak mi naši daj zaracha,přece jsem ještě nepřišla ze školy."Řekla jsem mu a dala mu na tvář přátelskou pusu.
Pak sme se rozloučili a Deryck odešel.
Doma se mně máma ptala,co se mi stalo,že njak kulhám.
Namazala mi záda nějakým gelem a pak sem šla jakoby spát.
Místo toho jsem šla na icq a někdo si mně autorizoval.
"To bude asi Deryck"Pomyslela jsem si.
A fakt to byl.Nejdřív sme si kecali,a pak se mně Deryck zeptal.
"Hele Alex,nechtěla bys.....

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ElaMi ElaMi | Web | 20. června 2009 v 15:18 | Reagovat

fuha..tak ja už fakt neviem čo si mám o tom Deryckovi myslieť..ale som rada, že si to nakoniec rozmyslela a tú pištoľ vrátila na miesto.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.