Zažij si to taky 1.díl

13. června 2009 v 22:12 | KiZz |  Zažij si to taky
Zazvonil zvonek na hodinu. Děcka se rozběhla do tříd a najednou na chodbě vládlo hrobové ticho. Chodbou se rozléhal jen klapot podpatků trhlé učitelky dějepisu, jak křečovitě svírá v rukou svazek opravených písemek.

Tam, kam mířila, se odtud ozývaly hlasy studentů, jak naráz pokřikují nějaká slova, kterým nejde v té dálce rozumět. Učitelka zbystřila krok a natáhla si brýle blíže k nosu a nahlas polkla. Chvíli stála před dveřmi uječené třídy, která se bavila dál. Poté zpocenou rukou stiskla ocelovou kliku a vstoupila dovnitř. Očividně ale nikdo si mladé učitelky nevšímal, všichni stáli opodál v zadní části třídy, kde stála prakticky celá třída v jakémsi okruhu.
Popošla tedy o kus blíže a pozorovala, co se tam děje.
"Do ní!Do ní!Kelly!Kelly!Do ní!Dyť je to emačkaaa!" Pokřikovali všichni naráz a ukazovali gesta směrem k blonďaté fiflence, jak nadává na černovlasou dívku , která sedí schoulená v koutě třídy a jen se modlí, kdy tohle všechno skončí.

Vedle Kelly stály její další dvě-kamarádky Marianne a Rose. Jedna z nich byla nesympatičtější než druhá.

"Co se to tu děje?!" Pomyslí si učitelka a položí papíry na stůl.
Popojde blíž k partičce lidí, která se náramně baví a nikomu není líto černovlasé dívky, která neměla ani ponětí o tom, proč a za co ji takhle odsuzují. Co jim udělala ?

Celý článek



"NECHTE TOHO!"Zakřičela Camplová a všichni se k ní naráz otočili.
"Jak si tohle představujete? Přijde vám to normální? To jste devítka? SEDNOUT!!!"Práskne dlaní do nejbližší lavice.

Byla velmi rozzuřená. Jen chvíli oddychovala a dívala se do očí patnáctiletým hulvátům, kteří nemají před nikým respekt.

Po chvíli vše ustalo a všichni se odebrali do svých lavic. Beze slov. Jen někteří si šeptali nadávky na Camplovou.

"Kelly tohle není poprvé..." pohrozila Camplová prstem blonďaté dívce v růžové sukni a bílém sáčku.

"A taky ne naposled." Odsekla Kelly a sedla si do lavice.

Camplová jen tiše stála s otevřenou pusou a tupě zírala na Kelly, která téma už uzavřela.

Po minutě se na ní Kelly otočila a drze řekla "proč neučíte?"

"Jistě."Usmála se a stoupla si k tabuli a počala výklad.

Victorie jen tiše seděla v koutě a teprve až po pěti minutách byla schopná si jít sednout na své místo. Vytáhla si z tašky blok a začala si kreslit. Sem tam si utřela slzy z tváře.
Po hodině si ji zavolala Camplová k sobě do kabinetu.

"Victorie.Můžeš mi říct, co se to mezi vámi ve třídě děje?" Zeptala se Camplová hned jak jen vešly do kabinetu.

"Nic se neděje.Jen si nerozumíme.Ale srovná se to.Slibuju." Zvedla k ní prosebný pohled.
"Ale tohle se opakuje už po čtvrté. Jsem si jistá, že to v pořádku nebude." trvala Camplová na svém.
"Ale já to vím moc dobře. Nemusíte mít strach...." Ujistila ji a odešla bez rozloučení z kabinetu ven.
Cestou dlouhou chodbou si povzdechla a přitiskla si učebnice více k tělu. Na konci chodby zabočila na záchody, kde se zamkla do kabinky a tam strávila do konce přestávky.
"Už aby tohle skončilo...Ještě pět měsíců..a bude konečně konec..." pomyslela si pro sebe.
Během chvíle zazvonilo na hodinu a Vicky se tiše odebrala do třídy. Omluvila se za pozdní příchod a usedla do zadní lavice, kde si ji nikdo nevšímal.

Učitel jí rozdal práci a po hodině, kdy už byl konec školy, se za ní rozběhla Kelly.

"Ahoj!" Pozdravila ji přátelsky.
Victorie se vyděsila a ustoupila o krok dozadu. Sevřela ruce v pěst a zatajila dech.
"Co mi chceš?"
"Víš..."začala přátelsky. "Dneska se u mě doma koná párty. Přijď."
"Proč?" špitla potichu a z jejích očí šel cítit strach.
"Nech toho..."objala ji přátelsky. "Možná jsme si neporozuměly...Ale já tě na tý párty chci. Jen se prosímtě oblíkni normálně. U mě doma po západu slunce. Doufám, že přijdeš včas." řekla v rychlosti a odešla.
Vickiin pohled zamířil do země. Přitiskla si učebnice více k tělu a zrychlila krok.
"Nenechám si to líbit. Nechci tam jít." zavrtěla hlavou po několikaminutovém přemýšlení.
"A PŘIJĎ!!!" Uslyšela z dálky a tentokrát to spíš znělo tónem, který ji nutil, aby tam šla.


Večer, kdy obloha chytila první červánky, Vicky znervózněla. Pochodovala z jedné strany pokoje do druhého a přemýšlela. Nevěděla, jestli tam má jít. Její hlas jí napovídal, aby tam za žádnou cenu nešla. Ale druhý hlas jí našeptával následky, které by nastaly, kdyby tam nešla. A ona měla už šikany dost.

V koupelně si vlasy upravila do obvyklého účesu a v šatníku si vybrala barevné oblečení, aby nevypadala tak pochmurně. Před odchodem se ještě na sebe podívala do zrcadla a ujistila se, že tam půjde jen na chvíli. Že se jen Kelly ukáže a potom ihnd odejde. Stejně na ní potom zapomene.

Když se rozsvítily první lampy a nebe začalo černat, Vicky se na sebe naposled podívala do zrcadla a nervózně si upravila vlasy.

Již z dálky se ozývala hlasitá hudba, která byla slyšet i kilometry daleko. Byl pátek, kdy rodiče teenagerů odjížděli na chaty a na cestovky a svá děcka nechávali doma, kteří z obyčejného rodinného domu za jednu jedinou noc dokázali udělat holubník. U Kelly tomu tak alespoň bylo.

Dveře byly otevřené, chodili na večírek i neznámí lidé, ale Kelly tomu bylo očividně jedno. Ona chtěla jen jedno - pořádně se ožrat.

Victorie vešla do dveří a stydlivě se rozhlédla kolem. Vešla do obýváku, kde bylo už hodně lidí. Nikdo si jí nevšímal a tak si Vicky stoupla do rohu místnosti, kde pozorovala ostatní, jak se baví.

Najednou si vedle ní stoupla Kelly.
"Bav se, zlato...Nejsi tu jen tak." Mrkla na ní takovým pohledem, ze kterého se dalo těžko vyčíst, jestli to myslela upřímně nebo se snažila Vicky nakopat k tomu, aby si užila svůj poslední den.

Okamžitě se podívala dolů do země, jak do vždycky dělávala a přistoupila více do středu.
"Odejdi...proboha odejdi odsud...Kelly tě viděla, teď můžeš spokojeně odejít a nikdo si ničeho nevšimne. Stejně se teď během chvíle ožere a pak o tobě ztratí veškerý zájem."našeptával jí její vnitřní hlas, který mluvil poněkud nervózním až výhružným tónem.

Najednou všechno utichlo. Vicky se udělalo špatně. Zamotala se jí z toho horka hlava a tak se šla do kuchyně něčeho napít. Vzala první sklenici, co se na stole válela a nalila do ní Colu. Vypila to jedním douškem a posadila se na stůl. Strašně se jí motala hlava.

Otevřela okno a podívala se na zahradu. Tam vládlo úplné ticho. Lehký vánek pročesával větve stromů, které si mezi sebou šeptaly neviditelné zprávy.

Po chvíli, když jí bylo už o něco líp, se Vicky rozhodla, že už konečně odejde. Že to tady nemá žádnou cenu a ztrácet čas rozhodně nehodlá.

Prošla obývákem, kde bylo docela rušno.

"Milí přátelé!" Ozval se hlas z mikrofonu. Kelly si stoupla na stůl.
Všichni k ní otočili hlavy a najednou bylo úplné ticho. Nehrála ani hudba. Vzadu jen někdo cinkl skleničkou.
"Chci vám představit jednu slečnu...jednu kamarádku." Usmála se na všechny strany.
Najednou prstem ukázala na Victorii. Všichni se ode mě rozutekli pryč a ona ani netušila, co se dělo.

Ještě se jí pořád motala hlava a bylo jí špatně od žaludku.

"Podívejte se na ní...Jen hezky od hlavy až k patě. Tady emaři vítaní nejsou! Tak co tady kurva děláš? Nedošlo ti, že jsi všem jen pro smích? Vždyť jsi úplně ubohá! Na světě tu pro tebe není NIKDO....tak se už konečně jdi podřezat..." Pronesla Kelly hlasitě do mikrofonu.

Všichni si mezi sebou začali šeptat. Nervózně se rozhlížela na všechny strany a obraz se jí doslova rozmazával. Všichni se začali smát a ukazovat si na ní.

"Tak se jdi podřezat! Jdi se podřezat!" Začali všichni jednohlasně.
Kelly hodila do vzduchu krabičky se špendlíky a žiletkami.
"Podívej se...Tohle je pro tebe dárek, ty emařko...Jsi tak naivní, že jsi přišla.." Začala se jí posmívat.
Victorie ztratila kontrolu nad nohami a sesypala se k zemi. Nepřestala se rozhlížet na všechny strany a hlava se jí začala motat ještě víc. Bylo jí jasný, že v tom pití něco bylo.

Všichni se jí nepřestali posmívat a unižovat ji. Třicet lidí ještě přežít mohla, ale sto padesát už bylo moc. Všichni si na ní ukazovali prstem a Victorie ani nevěděla proč.

Ze všech sil se zvedla a rozběhla se dveřím. Vyběhla z domu. Několik jedinců za ní ještě pořád sypali nadávky.

Doběhla do nejbližší zatáčky a tam se rozbrečela.

Nevěděla, co má dělat.

Nevěděla, Proč jí to udělali.

Neznala jedinou odpověď na všechny otázky, které jí proletěly bleskovou rychlostí hlavou.

"Prosím...Osvoboď mě z toho už..Bože..nech mě žít...."Vzlykala do dlaní. "Já chci jen jedno..pomstu...jen jednu pomstu..." Řekla nahlas a opřela se o zeď.

Ale ona sílu na pomstu neměla. Jen si přála, aby se jí to oplatilo.

Sesypala se k zemi a vzlykala jako malé dítě.....

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 <>< fish :D aka roman <>< fish :D aka roman | 14. června 2009 v 10:11 | Reagovat

Mě se to děsně líbí,někdy jsem se vžil do té situace Vicky a nevěděl jsem co mám dělat,někdy mi jí bylo líto =/
Ale zkus se vyvarovat těch nereálných mír:D hudba byla slyšel na kilometry,v místnosti bylo sto padesát lidí:D:D to přeci není možný v jednom bytě 150 idiotů:D

2 Sophie Sophie | Web | 14. června 2009 v 10:44 | Reagovat

pěkný..:)
konečně mám zase co číst..:)

3 KiZz KiZz | 14. června 2009 v 14:47 | Reagovat

[1]: Hej to snad ani není možný :D Ono  tohle čtou normlně i kluci :D Nn, to byl rodinnej barák.. .) Víš, jak jsou v Americe takový ty hrozně velký rodinný baráky ? A hlavně když je někdo přebohatlík? Tak se tam stopadesát lidí vejde :) Navíc někteří stáli i na schodech a pozorovali z druhýho patra a ještě z kuchyně :) Mojí fantazii bys nepochopil, jak já si ten barák představuju.  :-D

4 <>< fish :D <>< fish :D | 14. června 2009 v 19:11 | Reagovat

Tag se tam rozepiš,ničeho se neboj,je to potěšení číst.Ale chudák ten prapodivný chlápek co se chtěl najíst v KFC:D:D:D

5 TEREsKA TEREsKA | Web | 1. července 2009 v 20:10 | Reagovat

Mě se to líbí... já sem si řekla, že si to přečtu, první díl je skvělej xD

6 Ki7z Ki7z | 3. července 2009 v 22:29 | Reagovat

Shit romane proc ho furt pripomiinas ??? xD Vzdycky chytnu vygeb xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.