Zažij si to taky 4.díl

15. června 2009 v 18:11 | KiZz |  Zažij si to taky


Slovo autorky

Roman alias ryba alias anglicky Fish si stěžoval,že je to příliš krátký... xP Tak mu to aspoň trochu osladim.. Jo a abych dodala, tenhle příběh jsem už jednou napsala. Kdyby se někdo divila ty slova mu byly podobný, tak ještě jednou oznamuju, že jsem to už jednou psala.
Ale přišlo mi to příšerně divný a tak jsem to chtěla znouv překopat, aby se to alespoň trochu dalo číst. A vidím dokonce aj ten výsledek.. no jo, mý kecy si nechte a čtete dál....

Minulej díl-
Oblíkla jsem si na sebe nějaké tepláky a tílko a odešla do kuchyně. Vzala jsem si jogurt, protože nic, co by neobsahovalo příliš kalorií, jsem nenašla.

Sedla jsem si na gauč, kde jsem přemýšlela, jak si teď žije Victorie v mém těle, a co už stihla za tuhle dobu posrat. Pořád mi nešlo do hlavy, PROČ a JAK jsme se vyměnily...

Ani jsem nepomyslela, jaký to bude mít následky ve škole...

V pondělí ( Victorie)
Víkend jsem jen tak tak přežila a těžce jsem si zvykala na nové prostředí. Pořád mi nešlo do hlavy, jak se to mohlo stát. Myslela jsem si, že tohle je jen sen a že hned zase budu ve svém těle. Byl to jeden velký omyl. V neděli ráno jsem byla pořád v jejím těle. Ale já to takhle nechtěla! vzlykala jsem v neděli večer v koupelně.....


celý článek

Zdál se mi zvláštní sen. Létala jsem někde v oblacích a stoupala jsem pořád nahoru. Nahoře byl obrovský most. Nekonečný. Delší než sama čínská zeď, její konce sahaly až do nebes a neměly konce. Měla jsem na sobě jen bílé hedvábné šaty a rozpuštěné vlasy. Cítila jsem se tak volná.
Najednou jsem se propadla. Do černé díry. Padala a padala jsem. Mým tělem procházel divný pocit, po zádech mi přejížděl mráz.

Vzbudila jsem se.

Strašně mě bolelo za krkem. Hlavu jsem měla v umyvadle a bylo něco přes tři ráno. Sedět a spát na koši na prádlo zrovna není nejpohodlnější. Podrbala jsem se ve vlasech a odebrala se do postele, kde to bylo o poznání příjemnější. Během chvíle jsem usnula.

Ráno mě vzbudila zima. Nechala jsem otevřené okno a v prosinci to rozhodně není nejlepší nápad. V koupelně jsem strávila alespoň hodinu nad účesem. Nikdo na mě totiž nesměl poznat, že já nejsem já a že Victorie není Victorie. Doufám, že si tohle uvědomila i Kelly. A modlila jsem se, aby z mého těla neudělala blondýnku a nedejbože barbínku. Než jsem si je nakulmovala, stihla jsem se alespoň čtyřikrát popálit. Marně jsem hledala jediné nerůžové nebo nestříbrné stíny, ale jiné než fialové jsem v tu chvíli najít nemohla. Ještě dneska si rozhodně půjdu koupit NORMÁLNÍ stíny a NORMÁLNÍ oblečení. Takovej přebohatlík někde prachy mít musí.

Vyházela jsem úplně všechny věci ze šatníku a hledala alespoň jednu černou věc. Možná jsem se při prozkoumávání natolik oslepla růžovou, že jsem ji úplně přehlídla. Ale bohužel. Smutně jsem popadla fialové triko a bílé džíny a šla jsem do kuchyně, kde jsem strávila dalších deset minut hledáním něčeho, co se dalo v klidu po ránu sníst. Ještě dneska napíšu hospodyni, aby mi kupovala normální jídlo a ne jen nízkotučné jogurty, protože z tohohle se žít nedá. Ten blázen by měl někdy myslet i na děti v Africe, jak si tam žijí.

Kellyina sestra Kate se na mě pořád dívala s podezřením a neustále si mě prohlížela. Sem tam zavrtěla hlavou a pokrčila rameny. Radši jsem se jí neptala na její názor a většinu času jsem strávila v pokoji nad prohledáváním skříní a šuplíků, kde co má. Narazila jsem na jeden šuplík, který byl doslova přeplněný přáníčky k narozeninám, dárků od nejrůznějších kluků a stovkami fotek, přičemž na každé fotce byla s někým jiným. To by bylo ještě v pohodě, kdyby na každé fotce zezadu nebyla napsaná pomluva.

Poprvé jsem popadla její kabelku a prohledala její osobní věci. Teď jsou totiž moje a mě nic jinýho nezbývá. V peněžence se válelo několik pětistovek eur, u kterých jsem docela žasla, že je ještě nestihla utratit někde v obchodě na hadry od gucci a versace.

Ručičky na hodinách ukazovaly půl osmé a tak jsem radši neváhala a vyrazila, protože mi bylo jasné, že na kilometrových podpatcích se za půl hodiny nedostanu k sobě ani na záchod. Naposled jsem se podívala na sebe do zrcadla a upravila si loknu.

Během cesty do školy jsem se třikrát stihla přerazit a skoro deset minut nepřetržitě nadávat. V tu chvíli mi to připadalo skoro nemožné, že bych v těhle botách chodila celý den a docela jsem obdivovala Kelly a ostatní holky, které na to měly nervy.

Došla, tedy spíš doplazila jsem se ke škole a ještě jsem se ani nestihla porozhlídnout, už mě vítala partička holek a kluků. Před nimi stály Marianne a Rose, které ke mě běžely s otevřenou náručí.
"To je hezký teď cejtit obdiv...ale oni vidí Kelly,ne Victorii..."Řeknu si smutně pro sebe a vykročím k holkám....

"Jéé Ahoj Kell! Obejme mě Marianne.
Nejistě ji poplácám po zádech a odtrhnu se. Potom uvidím z dálky své tělo, které ovládá Kelly.

Přestala jsem vnímat co říkají a vykročila jsem ke Kelly, která se tvářila poněkud naštvaně.

Očima jsem ji zkoumala od hlavy až k patě a musela jsem kroutit hlavou z toho, co udělala s vým tělem. Na hlavě naprosto nemožný účes a zašila mi moje oblíbený roztrhaný džíny. Chtěla jsem se až smát..

"Co...cos to provedla s mým tělem ty...ty KRÁVO...?!"Začala mi nadávat a nebezpečně se ke mě blížila rychlým krokem.
"Co-cože...ty moje vlasy...moje černý vlasy..ty...cos mi s nimi udělala..!!" Vytřeštila jsem oči.
"To..už neřeš..hele..cos to udělala?!Proč..sem v tvojem těle?! Já nechci bejt TY!Vysvětli mi, cos udělala ty vědmo!!!" strčila do mě a začala mi třást rameny.

Tak a teď si to zažij taky... Zažij si taky pocit, když se na tebe dívají jako na blázna..Usmála jsem se.

"O čem to mluvíš?" Řekla jsem dost hlasitě a pro maximální efekt jsem přidala zvýšené obočí a typické gesto, které používají barbíny.
"Co..CO?!Ty...krávo..ty hnusná...krávo..Sama jsi mě dala do svýho těla a teď se ještě ptáš o čem mluvím?!?!Cože?! To že seš teď v mým těle tak teď děláš drsnou?!?!" Zakřičela a chytla se za hlavu.
Bylo mi svého těla líto. Teď se chovalo fakt příšerně.
Všimla jsem si, jak se lidé začali otáčet a jak nás pozorovali. Někteří popošli blíž a začali se Kelly posmívat.
Stáhla jsem ruce v bok a pohlédla si na špičky bot. Stála jsem úplně v klidu a pozorovala ji, jak mi kazí můj obličej vráskami.

"Hehe....Ani nevíš, o čem to mluvíš. Dej si sedativa, holčičko. Sbohem." Dodala jsem posměšně, cukla rameny a odebrala se k partě lidí, kteří si ještě pořád na ni ukazovali prstem.
"Ona je fakt divná." Zasmála jsem se nahlas s nimi a poté jsme se odebrali do školy a ji jsme tam nechali samotnou.

Zamířila jsem na své obvyklé místo vedle Kurta a posadila se.

"Kam si to sedáš?" Pronesla Rose znechuceně.
"Je, Promiň. Já jsem jen chtěla vědět, jak to vypadá z tohohle úhlu." Pokrčila jsem omluvně rameny.

Měla bych si sakra zvykat na Kellyino tělo.

První, co jsem vytáhla z tašky, byla tužka a blok, do kterého jsem mínila celou hodinu kreslit. Tak, jako jsem to dělala po celé čtyři roky, co chodím sem na školu.

"Kelly...Jsi v pohodě?Co to děláš?" Pozdvihla Marianne obočí.
"Chci si kreslit..Co je na tom tak divnýho?" Opáčila jsem.
"Nikdy...sis nekreslila....?"
"Tak teď chci."

Marianne s Rose mě chvilku pozorovaly, potom pokrčily rameny a začaly si povídat.

Všimla jsem si, že dnes je třída neobvykle tišší. Učitelka dějepisu Camplová vešla do třídy a první, na co se podívala, jsem byla já. Pomalým krokem došla ke katedře, odložila si věci a celá třída jsme ji naráz pozdravila.

"D-dobrý den..."Vykoktala Camplová a stoupla si před tabuli.

Hodina probíhala poněkud v klidu, nikdo nevyrušoval a já jsem poslouchala výklad a zároveň si kreslila abstrakcia stínovala ji propiskou.

Občas jsem se podívala na Kelly, kterou neustále opruzoval Kurt. Stejně, jako kdysi opruzoval mě. Usmála jsem se a zároveň mi bylo svého těla líto.

Po chvíli mi na rameno zaťukala Lena, která mi podala papírek a dodala, že jí to předala nějaká holka na chodbě.
"Ey Kelly...co takhle si zajít dneska do kina ?Nejsem z tvojí třídy,neznáš mě...Tak co ? přídeš?odepiš mi na 776 006 ....."bylo napsáno.
"Tak co tam píšou?"Naklonila se ke mě Marianne.
Rychle jsem zmuchlala papírek a hodila ho pod lavici.
"Nic důležitýho."Řekla jsem a podívala se na Camplovou a snažila se chytit větu, ve které popisovala, co se stalo roku 1668.
Do konce hodiny mi přišlo přes 5 esemesek.
Bože, kdo to má pořád číst....

Pak jsem se nakonec se zvědavosti podívala. Většina vzkazů byla od lidí ze školy, kteří psali pomluvy a lži hlavně o mě.
Někdy jsem kroutila hlavou nad tím, co lidi dokáží vymyslet.
" Víš..včera sem tý Victorii podkopla nohy.Vypadnul jí z tašky ňákej blaf..Hej myslíš si že už spala s klukem ?Podle mě za svojí černou nesbalila nikoho za svůj život...Lily" stálo v jedné esemesce.
Začala jsem se smát. Z toho, co lidi dokáží vymyslet a udělat pro to, aby byli jejími kamarádkami. Ach jo.

Ale od Lily jsem to nikdy nečekala. Myslela jsem si, že ona je v pohodě a ukázalo se, že všechny informace, co jsem jí kdy řekla, všechny okopírovala a přeposlala dál do esemesek. Teď už mi došlo, jací lidi opravdu ve škole jsou.

Kdyby jen věděli, kdo ta Kelly teď je...Jen mě pořád nedala jedna otázka- Co jsem jim udělala? Za co mě tak strašně nenávidí? Za to, že nemůžu vystát růžovou, nejsem drbna, kreslím si a poslouchám něco úplně odlišnýho?

"Kell..?Proč brečíš?Ben...tě nechal?" Poklepala mi na rameno Rose. Dodala, že se mi rozmaže líčení, jestli budu dál brečet.
"Rose nech mě bejt. Ani nevím, kdo Ben je." Odsekla jsem a utřela si slzy.

O přestávce jsem rychle běžela na záchod a zavřela jsem se do své obyvklé kabinky, kam nechodil nikdo kromě mě. Samozřejmě, že se mě všichni štítili tehdy v mém těle. Začala jsem si utírat slzy a ke konci přestávky jsem se vynořila a šla si umýt obličej.

Všude byly otazníky holek a drtivá většina ke mě přiběhla a zeptala se, co mi je. Odmítla jsem je a odebrala se do třídy. Zamířila jsem k Marianne, Rose a Katie, které mezi sebou diskutovaly.

"Holky.. ta Kelly je ňáká divná dneska.. Místo toho aby nás políbila na tvář tak jen poplácá po zádech jak chlap.. a přitom si ona kladla takovouhle podmínku.. Ona nás učila,jak se vítat.. a dneska to kreslení.. To bylo ještě divnější. Navíc takový postavy. .Fakt ani dopisy nám nechce ukázat a pak se rozbulí!!! Holky ta Kelly je ňáká fakt hodně divná.."Uslyší od Katie,jak se baví s Rose a Marianne a holky jí přikyvujou.

Vykročila jsem k nim blíž a nasadila obvyklý, namyšlený výraz, který jsem si naschvál trénovala celý víkend, aby na mě bylo poznat co nejmíň, že nejsem Kelly.

"Jak se máš?" zeptala se mě Katie.
"Jo,už je do dobrý. Jen mi nebylo dobře."Nasadila jsem přesvědčivý úsměv a zvedla nahoru palec.

Najednou mnou zavládl zvláštní pocit. Blížila se k nám Kelly.

"Ahoj holky!"pozdravila vesele a obejmula je kolem ramen. "Neposlouchejte jí."

"Co...to meleš?" Pozdvihne Katie obočí.
"Katie...musím ti něco říct. A vám holky taky." Začala Kelly pomalu.
Stáhla jsem ruce v bok a schválně čekala, jak se ta slečna předvede.
"Musím ti říct jednu hodně důležitou věc. Totiž tahle kráva mi ukradla včera tělo." Ukázala prstem na mě.
"Cože?Hele seš v pohodě?Co to tu kecáš ty krávo?Toběv pátek žiletky nestačily? Nebo jsi se úplně z nich zbláznila?" Začala do ní Katie strkat.
Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat.
A tak jsem jednoduše jen odešla.
A nechala je tam.
Nechala jsem, aby ubližovali mému tělu....

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 <>< fish :D <>< fish :D | 15. června 2009 v 20:17 | Reagovat

Dík  :-P Tak jsem se do toho začetl,že jsem si ani nevšiml jak se mi uvařila čína XD Ale super,jdu na 5.díl ^^..

2 KiZz KiZz | 15. června 2009 v 20:40 | Reagovat

[1]: Ježiši  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D *rofl*

3 Lucka Lucka | Web | 2. října 2009 v 19:57 | Reagovat

Pěkný, pěkný... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.