Zažij si to taky 5.díl

15. června 2009 v 18:51 | KiZz |  Zažij si to taky
7.kapitola - máma na ní žačne řvát co si pouští,tak to musí vypnout.A pak se zamyslí nad tím,že takhle to nejde,že tohle nechtěla.Půjde na ajsko,kde jí píšou samí kluci,zvou na rande a tak,její kluk se jí ptá co udělal ten den blbě,ona se s ním rozejde,že ho nechce.Vypne ajsko páč jí začne srát jak jí furt píšou kluci.Druhej den se zas oblíkne a jde do školy.Místo toho aby šla za kámoškama půjde za Kelly a prosí jí o odpuštění,že tohle nechtěla a že se s ní chce usmířit.A Kelly jí řekne ať de do prdele,že její pomoc nechce,že už jí stačilo,jak jí nechla v tom štychu,že jí měla pomoct dřív,řve vzteky.No a tak si Victorie řekne Ok jak chceš a odejde.
Odešla jsem ze třídy a vrátila se až na začátek druhé hodiny, kdy jsem měla matiku. Vykašlala jsem se na školu a celý zbytek dne jsem přestala dávat pozor a jen jsem odpočítávala minuty, kdy konečně vypadnu ze školy a půjdu si nakoupit normální hadry, které stojí za to.

Odešla jsem ze třídy a šla jsem si sednout na parapet u okna nad schody.

Přemýšlela jsem pořád o Kelly. Jak se vypořádala s novým tělem. Jak ho vůbec přijala. Jestli ho teda vůbec přijala. Přemýšlela jsem o tom, co udělala s mými věcmi. Jak se chová k bráškovi. Co říká mojí mámě. Co napsala mým kámošům. A jestli si vůbec přečetla můj deník....Doufala jsem, že ne. Modlila jsem se, aby mi nezkazila ani jednu věc.

Začala jsem přemýšlet nad tím, jestli se mám se svým pravým tělem opravdu navždy rozloučit. Nebo jestli tohle je jen jeden hloupý sen. Ale štípnutí do ruky nestačilo. Tohle byla krutá realita.
"A co když..jim to nějak vysvětlila? Co když...jí uvěří?"

celý článek

Konečně uběhly čtyři hodiny, které jsem prakticky ani nevnímala. Sotva jsem si i všimla, že zazvonilo na konec školy. Musela mi to připomenout Rose poklepáním na rameno.

Vyběhla jsem na těch nóbl podpatcích ze školy a zamířila do obchodního centra.
Cestou za mnou šel nějaký kluk. Pohledný blonďák s modrýma očima, širší kalhoty a bílé triko. Šel pochopitelně za mnou a usmíval se. Potom mě doběhl.
"Ahoj Kell.."Usmál se a vzal mě za ruku.
"Co to děláš?A kdo jsi?" Lekla jsem se.
"Kelly? Jsi v pořádku? Jsem Ben...a už dva týdny spolu chodíme....?"
"Jo aha." sklopím hlavu.
"Kelly...Děje se něco?"
"Ne."
"Tak co se děje?"
"Nic."
"To by ses takhle nechovala."
"Lucky..."
"Já jsem Ben."
"Jo.Promiň Bene."
"Kelly, jsi v pořádku?"
"Ne."
"Co se stalo?"
"Nechci s tebou být. Sbohem." Pustila jsem jeho ruku a zrychlila krok.
Nechala jsem ho tam stát a vešla jsem do nejbližší uličky.
Ach bože. Jak tohle může celej den snášet.

Vešla jsem do svého oblíbeného obchodu, kde byly věci, které se nedaly sehnat v obyčejných hadrárnách.
"Ahoj Dev"Pozdravila jsem automaticky prodavačku, ale ta se na mě podívala jak na blázna a stáhla ruce v bok.
A Sakra. Měla bych si ksakru už KONEČNĚ zvykat, že nejsem Victorie.

"Potřebujete něco?" Zeptala se mě Dev.
"Jo...Potřebuju ze sebe tyhle odporný hadry stáhnout a to hned.Nejradši bych...tuhle krajkovou sukni." Popadla jsem první vc, kterou jsem měla po ruce.
Nesměle jsem se usmála a nervózně skousla dolní ret. Dev se na mě podívala ještě jednou jako na blázna a pomalu se odebrala k regálům, kde byly růžovočerné věci.
"Ne. Já miluju fialovou." Usmála jsem se a namotala si nesměle jednu loknu na prst.
"Vy mi někoho připomínáte..."
"Vicotrii."
"Jak..jste to uhádla?"
"Dev...to je na dlouho."
"Odkud znáš moji přezdívku?"
"Dev..říká se mi to blbě, ale vidíš před sebou novou Victorii."
"To není možný. Zas tak silnou schízu ještě nemám. A marušku jsem si dnes rozhodně nedala, sorry." odmlouvala.
"Pamatuješ na "Štětku v baňce s kuličkárnou v ruce"?"
"Victorie?" Zeptala se opatrně a popošla ke mě blíž.
"Tohle nejsem já...tohle je jedna školní stár, která si se mnou vyměnila tělo. Ale to bys nepochopila."
"Počkej. Chceš říct, že..."
"Ano."
Dev popošla ke mě a nejistě mě objala.
"Takže chceš vypadat normálně, jo?" Usmála se.


O několik hodin později
Domů jsem se vrátila utahaná, ale aspoň z nějaký části o něco šťastnější. Na internetu jsem si pustila emocore a lehla jsem si na postel. Užívala jsem si každé noty své oblíbené písničky.

Najednou vešla do pokoje má nová matka. V jejím výrazu se dalo vyčíst, že tenhle styl hudby se jí ani trochu nezamlouvá.

"Co to posloucháš za hnus? Okamžitě to vypni!" Vystartovala.
"Jo, hned to bude. Jen skončí tenhle refrén." odpověděla jsem a zavřela za ní dveře.
Vymazala jsem z Kellyiny mp3 všechny písničky a přetáhla jiné.

Po půl hodině znovu přišla do pokoje má nová matka.

"Kelly...ten účet za telefon..čtyři pochopím...ale osm ?!Co si sakra myslíš?!?!Víš co...vystačíš si s tisícovkou měsíčně.Zapomeň na pět tisíc.Nauč si těch peněz vážit...." Pronesla přísným hlasem.

"J-jasně." Vykoktala jsem a poté se dveře zavřely.
Seděla jsem na židli s otevřenou pusou. Pět tisíc měsíčně ?!

Dokázala jsem si představit, jak by tenhle rozhovor pokračoval, kdyby teď byla Kelly u sebe "doma".....

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.